Moje oblíbené místo

Anotace: Líčení. Staré dobré časy na základní škole a k nim patří i věčné téma slohové práce, jako je tato. Po malých úpravách, avšak stále ve stejném znění jsem se rozhodla ji zde uveřejnit.

Jsem daleko od domova, daleko od všech měst, jsem možná někde v horském útočišti. Je léto, slunce svítí a krásně hřeje. Jdu vyšlapanou stezkou do velkého kopce. Kolem mě je všude louka plná rozkvetlého kvítí, které nádherně voní. Nikde není žádný strom, je to zvláštní.
Stezka je lemována velkými kameny, na něž radostně přilétají ptáčci a zpívají krásné písně libým hláskem.
Stoupám do kopce a připadá mi, že nikdy nedojdu konce. Však konec je náhle tady a já stojím na útesu. Pohlédnu dolů a zatají se mi dech. Je to velká výška, skoro se mi zamotá hlava a já mám pocit, že spadnu dolů. Naštěstí se včas vzpamatuji a musím se kochat pohledem na krásnou krajinu tam pode mnou. Je to snad nekonečný les plný mohutných stromů, jejichž zeleň bije nezkrotně do očí.
Uprostřed lesa se majestátně rozléhá mýtinka a skrz ní protéká potok. Mám štěstí, protože vidím, jak se stádo jelenů míří k potoku napít. Pak se klidně pasou dál na mýtince.
Slunce začíná pomalu zapadat a já si ani neuvědomuji, jak dlouho jsem zde stála. Naskytne se mi příležitost vidět krásný západ slunce. Posadím se na stále ještě vyhřátý kámen a čekám. Paprsky slunce stále slábnou a začíná se ochlazovat. Zapadající slunce až teprve teď odhaluje tu pravou krásu této krajiny.
Sluneční paprsky naposled pohlédnou na velký les pode mnou, rozloučí se s dnešním krásným dnem a já si s sebou odnáším nezapomenutelný zážitek.