Návštěvnost
první krok
první krok
Anotace: mé myšlenky....můj vzkaz pro přítele.... jak je pro mne důležité jeho první krok a spontánnost
Ano, on to ví, ale ne správně. Netuší, co mé srdce chce prozradit
Chtěla bych být jeho. Poprvé být Já Jeho.
Aby přišel, pohladil mě po tváři a mlčel. Jen se usmál a jeho ústa prozrazovala sladké ticho. Aby mne mlčky nechal v rozpacích.
Nechal mne stát. Hleděl
Mlčel.
Mé tělo by posiťovalo chlad z jeho činů. Z toho, jak mi s drsným pohledem muž svléká triko. Jak mi políbí šíji při tom, co jeho prsty osvobodí má ňadra od poslednáho svrchního prádla.
To ticho
Klid a věčnost.
Drsnost muže. Jsem jenom pro tebe.
Sundané kalhoty by ležely na zemi. Tam vedle postele, kam by mne posadil
Jeho ruce by hladily poslední zakrytý kus mého těla. Jako malíř jedním tahem namaluje linii, tak by i on jedním tahem ze mne udělal nahou a bezbranou.
Zabraňoval by mi cokoliv udělat.
Jeho chladné ruce by rozehřály mou skrýš. Připravil by můj chtíč k dokonalosti. Nakousl by nenačaté jablko pro něj.
V tu chvíli, v tu chvíli naprosté prázdnoty a oddanosti by odešel. Změnil by se i on v toužícího nahého muže.
Dřív než ústa by dokázala cokoliv vyslovit, bych se stala dobrovolnou obětí.
Nemohla bych se bránit
Ta spontánnost. Drsnost a něha.
Ty ať velí!
Kéž bych tak mohla poslat zprávu. Poslat myšlenku.
Chci tě. Chci tě cítit. Chci být s Tebou. Chci, abyc ty jsi byl ve mne.
Aby síla vášně obejmula společně naše těla.
Kéž bych tak dokázala říct tu nevinnost. Můj strach. To, že potřebuji jen to jediné. Jen ten první krok.
První krok. Jeden. Jediný
Kéž by věděl, že jeho spontánnost zachrání moji malou dušičku.
Tak po něm toužím. Tolik ho chci.
A tak se bojím, že můj první krok odežene jeho srdce do vzdálených krajin.
Že moje tělo, mé pohyby, má krása… to že ho pošle pryč.
Toužím po jeho prvním kroku. Toužím být jen pro něj. Nechat se připoutat a být jeho vězněm.
Jen jeden krok. Jen první krok.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKrásně napsané...
19.08.2007 20:34:00 | TerA
Něžně napsané, svěžím stylem.
20.04.2007 15:27:00 | Meheš viliam
Moc pěkně napsaný, úplně vím, o čem mluvíš. Jenže kluci, kteří beze slov uhádnou, na co myslíš nebo co chceš, buď neexistují, nebo jich je zatraceně málo.
18.04.2007 20:36:00 | Neferehathor
Miro Sparkus: moc děkuji
já jsem to přítelovi dávala číst. Stála jsem pár metrů od něj, koukala do tmy a tak nějak jsem se bála. Ale jsem ráda že to přečetl. A když mne pak objal a řekl, odpověděl, že to pochopil a vše mu teď hezky zapadá...usmál se, šibalsky zamrkal a políbil, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Takže teď se uvidí......tak o tom potom napíšu :)
21.01.2007 19:08:00 | mi.lla
Za prvé: Máš to moc hezky napsané, forma a volba slov je dobře zvolená - 100%
Za druhé: Zařazení do úvahy je trochu mimo mísu. Povídka by se snad hodila více - 20%
... Proto celkové hodnocení - 60%
Jinak jestli mohu poradit. Vím tak trochu jak se cítíš. I když by první krok měl být na klukovi, někdy ani oni neví, jak začít. A to, že tak strašně chtějí je ještě více svazuje. Ale když holka jen naznačí první krok, je lepší se pak nechat svrhnout. Nemusíš se bát toho prvního kroku, on ti neupláchne do vzdálených krajin. To on bych řekl, že se právě tohohle bojí, aby něco neudělal špatně, aby jsi mu ty neutekla. Třeba promluvit si o tom pomůže .. =) .. ale v každém případě, hodně zdaru .. =)
21.01.2007 10:45:00 | Miro Sparkus