Omluva; smutek existuje

Omluva; smutek existuje

 

Vždycky jsem měl ubrečený kluky za skrytý homosexuály. A asi jsem neměl rád ani smutný holky. Smutný lidi nás všechny serou, co si budem. Jenže teď mě to dohnalo, a i já zjistil, že můžete bejt tak smutný, že to může bolet.

 

A tak se omlouvám všem lidem, na který jsem kdy byl protivnej, když byli smutní. Všem kámošum, kterejm jsem říkal, že jsou “zkurvený princezny”, když jim nebylo dobře.

 

A teď tu ležim.. a všechno si to uvědomuju. Přišel jsem domu, všechno pozhasínal, skočil do postele a snažil se usnout. Nechtěl jsem se ani hnout. Prostě si lehnout, a usnout. 

 

Jenže to nejde, a tak se snažím na ní alespoň nemyslet.. to ale nejde. Zkoušel jsem myslet na složitý věci, na hlasitý věci, na blbosti.. dokonce jsem zkoušel i nemyslet.. ale prostě to nejde. 

 

A nikdy by mě nenapadlo, že ze smutku se i blbě dejchá. Hodně ztěžka. Jako bych měl plíce stažený páskou..

 

Láska bolí buzny, a čas to neodnese, jenom trochu rozfouká..

Autor Panda v houbičkách, 16.11.2019
Přečteno 367x
Tipy 3
Poslední tipující: Essa, mkinka, Jeněcovevzduchukrásného
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Láska je shit...já říkám chobotnice s vidlemi, která jen kouká, kam bodnout.

16.11.2019 23:00:24 | Isabella Monvoisin

Jsem z toho hrozně unavenej víš

16.11.2019 23:13:13 | Panda v houbičkách

Řekni si "k čertu s láskou", pobreč si, a ser na to.

17.11.2019 00:02:52 | Isabella Monvoisin

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí