Cela

Když tělo bojuje s duší při odchodu na onen svět, málo kdo tuší čeho je schopen. Být uvězněn ve vlastním těle, kde jsou mnohem silnější mříže, než v jakékoliv cele. Pokud je tělo bezmocné a mozek v plné síle, jak smířit se s tím, že nepomůže žádná píle.
Pár měsíců přejde na roky, bez naděje na nějaké pokroky. Jen když spím, mohu opět chodit a dělat vše, co dříve. S každým novým dnem se probouzím, že jen špatný sen.
Po krátké chvíli zjistím, že jsem zpět vlastním otrokem. Duše by běžela i mysl plná plánů, však mé tělo uzavřelo cestu, životní bránu. Tak jen pohledem prožívám, co jiný i já tehdy mohl, snad jen z hlouposti, nebo osud mi dal takovou ránu.
Zpět ten skok do vody nevezmu, po tom velkém flámu, zůstal jsem sám se sebou s myšlenkou, jaké to mohlo být.
Nebýt jedné noci a já mohl plnohodnotně žít, jsem jen hlava plná vzpomínek a jen doufám, že každý si dá pozor i na malý kamínek.
Pro ty, co čekají až jim bude odpuštěno a budou moci odejit tam, kde těla není potřeba.
Vždy předem přemýšlejte, než ten malý, ale však konečný krok uděláte...