Běh na dlouhou trať

Anotace: Tak si tak běžím a napadla mě tahle ptákovina, prý je to čitelné, tak s váma o to podělím.

Běhat chodí jen šílenci a zoufalci. Ze mě žrádlo a pětadvacet kilo nadváhy ze mě udělali to druhé. A tak jsem vyrazil. První běh proběhl celkem v pohodě. Za městem je polňačka, odmítám běhat po parku a funět si s ostatními do ksichtu. Trasa cca 3,5 km. Po čtyřech dnech jsem si naplánoval druhý pokus, musím se na to několik dní připravovat, abych všechny své buňky lenosti, neochoty, únavy z prvního běhu a dalších několik adeptů na dýchavičnost a srdeční trable seřadil v hlavě na start a bičem je donutil se potit a kroutit v bolesti. Hned za parkem je lehký stoupák, funím už tam, ale bič je pevný a práská o sto šest. Po cca 600m vidím kluka se psem, přinutím se tvářit svěže a dělat, že vlastně o nic nejde. Klukovi je to jedno, musí jít se psem a vůbec ho nezájímám, neví, že mě to stojí velké úsilí tvářitse vesele a přitom ho nepoblít. Minul jsem ho a bič už nestíhá , závod v mé hlavě neprobíhá podle mých představ. Mám trasu rozdělenou na úseky, první je nejdelší, tak 1300 metrů. Už to místo vidím, musím ho překonat aspoň o kousek, je tam malý výstupek, vyskočím na něj a běžím dál, bič práská z posledních sil, citím se jako Rocky když vyběhl ty šílené schody. Zvládl jsem to o dvacet metrů, pleskl jsem s sebou a ani jsem se nestačil podívat, jestli tam není kravské lejno, nebylo. Dýchám z plných plic a točí se mi nebe. Zvednu se a na čtyřech překonávám nevolnost. Zvednu se a ze závodníků už zbyl jen ten bič. Běžím dál, k rybníku, tam dám další pauzu. Paní na kole, kde se tu vzala, běžím a seru na výraz v obličeji, u rybníka jsem přešel do chůze, bič už nepráská, jsem v tom sám do piči!! Jsem drsnej, dobrá písnička ve sluchátkách, mám chuť sprintovat, zase ten kluk se psem, asi si to zkráti, sprintuju a tentokrát si mě všiml, adrenalin se rozjel a valím jak Bolt a po půl minutě mi adrenalin došel a já musel zastavit, je to dobrý, už zbývá jen jeden úsek, žádnej sprint, jen tak doběhnout a přes park domů. Sprcha a něco jídla, usínám s pocitem, že je to dobrý, že na to ještě mám, ještě jsem nevyhrál, ale je to začátek. Zase si sám sebe cením o trochu víc a to mi stačí.