Zátky

Anotace: ...aneb Kde se pořád berou...

Všimli jste si někdy toho, kolik zátek od plechovek se povaluje na ulici?? V poměru mezi zátkami od plechovek a plechovkami samotnými by měla panovat jakási přímá úměrnost. Například v Praze, když jdu, potkám desítky otvíráků, jak se povalují svou osobitou bezstarostností na zemi. Lidé je sbírají po desítkách... je dávají na klíče, chrastí jimi a jinak obtěžují zbytek občanů; a na ulici jich je pořád dost a dost pro ty, co s touto šíleností ještě nezačali.
Kde se ale pořád berou? Během dne potkám s plechovkou v ruce v průměru tak 2 lidi. (Pokud zrovna nestojím na Václaváku v době velikonočních trhů. Je jasné, že tam jich bude víc.) Jasně, můžete si říct, „Plechovku vyhodím, ale víčko na té zemi bude kdovíjak dlouho ležet, aniž by se s ním cokoliv stalo.“
Tuto nerovnost by ale měli vyrovnat ti „sběrači“. Navíc si troufám tvrdit, že nejsem jediný člověk, který plechovku otevře bez toho, aniž by urval víčko a hodil ho na zem. Je nás víc. Tak kde se pořád ty víčka na ulici berou? Rozřešení mi přinesla až jedna paní, která šla s plechovkou v ruce. Byla již prázdná a tato paní čekala jenom na to, až ji bude moct hezky (ne)ekologicky vyhodit do koše se smíšeným odpadem. Jakmile ho našla, utrhla víčko a plechovku vyhodila. Pak jsem ji viděla, jak toto víčko o 20 metrů dál hází na zem… Snad proto, aby přineslo radost některému se sběračů. Nebo prostě proto, aby podpořila tuto „nepřímou úměrnost“.