Já a lidé

Anotace: Tuhle úvahu jsem psala, když jsem měla pocit, že jsem sama. No spíš jsem se v tom utvrdila, než abych si to vyvrátila...

Za svůj život jsem poznala hodně lidí. Někteří jím jen tak prošli, někteří chvíli zůstali a někteří tu jsou pořád. Ale většina z nich jsou jenom lidé, které znám a ne kamarádi. Ze všech těch lidí jsou možná čtyři kamarádi, a to jsou jenom ti, od kterých vím, co můžu čekat a věřím jim, i přes to, že jsem hodně nedůvěřivý člověk.
Potom jsou tu takoví „před-kamarádi“. U nich si nejsem jistá, co můžu čekat, a proto nevím, jestli jim můžu věřit, ale myslím si, že bychom mohli být kamarádi. Jenže já jsem člověk, který se pořád něčeho bojí a často mívá pocit, že překáží nebo dolízá. Proto za nimi nejdu. A proto se asi nikdy nedozvím, jestli bychom byli kamarádi nebo ne.

Když nad tím tak přemýšlím asi si za to můžu sama, myslím tím to, že nemám moc kamarádů. Ale na druhou stranu možná je lepší mít pár aspoň vcelku dobrých kamarádů, než mít hodně lidí, které jenom znám.