Návštěvnost
Balíky
Balíky
Tuhle jsem seděla v parku, jen tak na zemi, bylo krásně, teplo, foukal příjemnej větřík, já seděla a koukala, kolem chodilo tolik lidí... pán s psem, dáma s taškama, student s batohem, sem tam nějaká dvojice, někdo jen prošel, jinej se zastavil, jeden pán dokonce dvakrát změnil směr své chůze. Jakoby si na něco vzpomněl...
A tak mě napadlo, kolik lidí takhle denně potkávám a co o nich vlastně vím? Co když už jsem zrovna tohohle pána někde potkala, možná i víckrát? Jen jsem si ho nevšimla... Takovej pán z parku má vlastní rodinu, přátele a práci... svůj svět... a nebo taky ne. Kam asi jde?
Lidi jsou jako ty balíky na nádraží. Potkáváme je denně, ale vidíme jen obal. A nikdy je nemůžeme všechny rozbalit...
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskTo samé mě napadlo asi před dvěma sty lety.
Jel jsem autobusem a koukal na lidi…Kdo jsme?Co jsme?
Co prožívá každý z nás? Co po nás zbude?Kdo si vzpomene až tu nebudeme?....
Od té doby je Život smyslem mého života.
Posílám kouzlo smějícího se mráčku.
Krásný den.
07.09.2006 16:13:00 | kouzelníček
tybrďo, to sem psal já ten koment? No asi jo, jak čujem.. :) snad se už nezlobíš, že je dlohej jak tejden, no jo zase ty balíky.. tak já balím :)
05.06.2006 23:17:00 | J's ..
Taak ty jdeš po mém vektoru, že jo? A já se zas projdu po tvém parku, když dovolíš, přemýšlivá Euko pozorovatelko.. :) jsem už trochu starší, smířím se tedy i s tím, že jsem balík, nebo kdo? Ono říct o někom, že je balík, je takové gravitačně odpudivé. Těžko povědět je-li lepší být balík, nebo být v balíku.. Pracoval jsem kdysi na poště, kde představoval nepříjemné břemeno a často marné úsilí o doručení. Někdy však i on dokáže potěšit, přestože je v něm těžký obsah, tisíce pohledů, vedle knížky a v tom malém je jěště jeden menší.. podívej, tamhle si pan profesor nechal poslat sbírku motýlů, nějaké paní nesu křehkou zásilku, že by vánoční ozdoby?, hmm tomuhle strejdovi snad někdo posílá dlažební kostku, ach jo, je to až na kraj města.. A vida, něco pro mne, malý kamínek pro štěstí.. Darovaná radost a člověk nemusí být balík ani v balíku.. Doba kdy jsem chodil přes park s batohem a nesl malý balíček pro ni je pryč, stejně jako i další varianty,zbývá tedy ten starý pán, co někam jde a docela neví kam, přestože už zná park velmi dobře.. Možná, až ho příště potkáš, všimneš si, že tam chodí vzpomínat a jak jde v myšlenkách tu a tam zajde dál do představ, zatímco tobě se zdá, že něco zapomněl..
PS: úvahu máš hezkou, možná se mi zdá, že brzy končí, ale já tomu nerozumím, pracuju v dílně.. Jen chci říct, že mne to bavilo a moc líbilo, jak si všímáš a přemýšlíš, ahojka
03.05.2006 17:17:00 | J's ..
Teda, jako bys mi četla myšlenky. Jinak díky za moooc milý komenty. Doufám, že ti nebude moc vadiť, když ti tady ocituju jednu popisovou pasáž z mé povídky, protože, no poznáš sama...."Ať tak či onak, Remus pro ně byl hádanka. Tak tajemného člověka ještě nikdy ani jeden z nich nepotkal. Řekl jim toho o sobě tolik a přece nic, co by je alespoň trochu navedlo k odhalení. Dával si až neuvěřitelný pozor na to, co říká. Byl jako krabice, ve které se ukrývá dárek k Vánocům a ty ji nemůžeš otevřít dokud nesníš vánoční večeři. Celou dobu ji pozoruješ a přemýšlíš, co by mohlo být uvnitř" Hrozně si mi to svojí úvahou připomněla. Taky jsem tak uvažovala:)
11.03.2006 14:23:00 | Epona
No je to velice zajímavý a jsi první od koho čtu něco jinýho než básničku. Tak si toho važ:)))
Nicméně se odmítám smířit s představou že jsem balík:)))))
Jo a nehodnotím bo o tomhle psaní vím h...o:)))
02.02.2006 04:10:00 | Totenkopf