Samota je prevít!

Anotace: Nějak mě to poslední dobou na tom světě přestává bavit. Proč? Jsem tak sama...

Samota je prevít

Každý člověk byl určitě někdy sám, nebo se aspoň někdy cítil sám. Je to strašné, je to pocit prázdnoty, z které není úniku. A když křičíte, jak křičíte, nikdo vás neslyší. Je to chvíle, kdy si připadáte tak strašně sami a i kdyby kolem vás stálo třeba deset lidí, jste tak malincí, že vás nikdo nevidí a ani si vás nikdo nevšimne. Ale je to tak? Ne, je to jen naše sobectví, které nechce aby nás někdo viděl a aby nás někdo utěšoval. Nemáte se na koho obrátit a nikdo vám nepodá tu "pomocnou" ruku. Samota není věc, která by se dala koupit či snad nalézt někde uprostřed cesty. Samota byla, je a bude, není to věc, ale pocit člověka, který se cítí osamělý. Je to "psychický stav" člověka, který cítí bezmoc a nemá se na koho obrátit. Přijde v tu nejnevhodnější chvíli, kdy ji zrovna nečekáte a máte pocit, jako by se vám hroutil celý život. Avšak bychom si jí měli na druhou stranu vážit, protože nám umožňuje, abychom se nad spousty věcí pořádně zamysleli a udělali si v hlavě pořádek.