Už je to tu zase. Ta krásná melodie, pokaždé jiná a přesto mím uším vždy lahodí.
Asi máme stejný vkus.
Myslím já a to děvče co bydlí nademnou.
Co se jí asi přihodilo tak hrozného, že prosí anděli, aby jí přišli zazpívat.
Svýmy prsty přejíždí po klávesách Klavíru.
Ona na něj nehraje !, jenom svou taktovkou vede andělský hlas.
Tohle je opravdová láska....., vždy potěší..... nikdy nezklame..... a příjde vždy když jí potřebujeme.
Dokonalé propojení duše i těla. Vidíte jsou na to dva, je to láska.
Vyjádří vždycky přesně, asi proto je tam těch kláves tolik. Mnoho pocitů......
Klavír je sám, a přesto to dokáže.
Škoda jen, že já neumím hrát na klavír.....
Budeš mím klavírem ?
Zatančíme si ?
giacomo, pochopils klavír! božské to těleso,malý orchestr a studna pocitů co se skrývá mezi strunami... u nás ve sklepě ale nikdo nebydlí a myši a pavouci jsou němí...
29.08.2007 22:21:00 | Já Esther Ruth
můžu si zas rejpnout?.....chyby chyby chyby:-d
ale jinak....moc hezká..spíš takové vyznání, přání...líbí se mi tvůj styl..takové lehké vypraávění
10.08.2007 07:03:00 | Lisa Kloboučková