SV. Valentýn a bolest, která končí smrtí...

Anotace: O dívce, která umírá...

Ach jo...
Psalo se 14.února, den zamilovaných. Lidé jsou spolu nebo vyznávají lásku někomu, koho milují. A tím vším to právě začalo. Dotyčná osoba měla dostat Valentýnku jenom od jednoho človíčka. Ale ten den se proměnil v peklo. Sotva přišla domů, našla ve schránce dopis adresovaný jí.
Jelikož dopis nedostala dlouho, tak si ho rychle otevřela a přečetla. Bylo v něm napsané. "Zlatíčko, moc Tě miluji - jestli máš zájem a chceš zjistit, kdo jsem, tak přijď na chat." Jelikož byla zvědavá a chtěla se dozvědět, tak přišla. Tajný ctitel se jí představil a řekl jí, že ji moc miluje, jenomže čekala někoho jiného. A to ještě nebyl konec...
Nechala si to projít hlavou a přemýšlela nad tím, jenomže pak se to opakovalo ještě jednou - s tím rozdílem, že holčina věděla, kdo je ten kluk, co jí chce. Ale ona stále byla zamilovaná do jinačí osoby a chodila s ní. Kluci se jí ozvali až na Valentýna, a to bylo pozdě...
Vyhrožovali jí, že ho zabijí. Zprvu to ignorovala, ale pak ji to začalo štvát. Protože nechtěla nikomu ublížit, šla tedy za dotyčnými osobami s tím, že jim poví pravdu, ale nic z toho se nestalo. Nemohla jim říct, že miluje už dlouho někoho jiného. A tak tedy zalhala... Valentýn skončil a jí se ulevilo; myslela si jen, že to je jen takový žert, který chtěli provést...
Jenomže to nebyla pravda... odpoledne za ní oba kluci zašli a řekli jí, ať se rozmyslí, že jí na to dají den čas. Rozmýšlet se nemusela, protože její srdce patřilo někomu jinému, ale nemohla jim říct, že miluje jiného, protože by jeho zabili a na to ho příliš milovala... Celou noc nespala, ve škole vůbec nepřemýšlela nad učením, ale nad tím, jak říct, že její srdce patří jinému... No, pak řekla,že tu odvahu mít bude a že jim řekne pravdu a tak se taky stalo.
Oběma řekla, že už je dlouho zamilovaná a že ten dotyčný je s ní šťastný. Nebyli z toho nadšení - řekli jí, že on není ten pravý a že oni by byli lepší, ale tomu nevěnovala pozornost. Okamžitě si uvědomila, že asi udělala chybu. Šla tedy za svým klukem, který ji miloval, který ji obdivoval a řekl jí, co má dál dělat, že se hlavně nesmí zachovat jako srab a nesmí plakat, protože slzy ukazují prohru.
Poslechla ho a nedala slzy najevo. Jelikož bylo dost pozdě, tak museli jít oba dva domů, ale nechtělo se jim. Políbili se a rozešli se každý svou cestou. Příštího dne se probrala, ráno nebylo něco v pořádku; bylo jí nějak divné. Ale nedávala tomu moc velkou pozornost. Byla ráda, že to tak dopadlo a že se nic nestalo, ale to ještě nevěděla, co se stane odpoledne. Jako pokaždé šla za svým klukem, ale cestou k němu ji uhodil nějaký kluk a řekl jí jen: "Láska je svině a ty taky". Brala to, protože utekl a i to čekala. Svému klukovi to ale neřekla...
Mlčela a možná udělala dobře, protože by se stalo něco horšího. Byli spolu v ten den, užívali si, líbali se, cukrovali a vůbec nevěděli, že je to naposled, co spolu budou... poslední polibek, který dostanou, který si dají... Byli spolu až do 12, do půlnoci... pak se spolu rozloučili, ani odprovodit ji nešel, jako to dělal každý den... a udělal chybu.
Když šla domů sama ve tmě, všimla si, že ji někdo sleduje. Měl na sobě mikinu a kapuci, takže mu neviděla do obličeje... Zrychlila krok, ale on se jí stále držel; potom, až zahnula do uličky, si ji doběhl a chytil ji... Pod kapucí jí řekl: "Já Tě miloval, ale ty, ty sis se mnou jenom zahrávala" ... hlas nepoznala.
Dotyčná osoba vytáhla nůž a zasadila jednu ránu tak hluboko, že nevinná dívka zařvala. Pak zasadil druhou... Nevinná dívka padá k zemi padá a padá. Nevnímá vůbec nic, jen krutou bolest, která jí proniká tělem... Vrah ji pustí, vytáhne nůž a odejde. Nechá ji ležet... Najednou ji někdo najde, zavolá záchrannou službu... Záchranka přijede, dívka slyší jen... co se stalo? Záchranáři ji sahají na hrudník. Ale nic necítí, kouká se na záchranáře, který říká: "Ztratila příliš mnoho krve, pomozte mi". Dívka usíná a ještě slyší větu: "Ztrácíme ji, do háje, dělejme něco, ztrácíme jí".
Dívka usíná a neví o ničem... Rodiče se dozvědí, že dívka umřela. Pozvou její přátele a jejího kluka, i ty kluky, co jí chtěli na pohřeb... Všichni tři stojí u její rakve a z toho jeden z nich říká: "Ne, takhle jsem to nechtěl... měla jsi být šťastná, i když né se mnou". Kouká na rakev, kde leželo její tělo a po obličeji mu stékají slzy, i všem přátelům, kteří ji znali...