Už jste tam byli? Já ano. Několikrát. Někdy je blíž než si myslíte, jindy jste už přesvědčeni, že tam jste a ono se ukáže, že je ještě mnohem, mnohem níž.
Někdy propadáte pomalu, jindy se nestačíte rozkoukat a jste tam. Vážně, někdy je to fofr, viďte?
Ale víte co? Já to mám rád. Samozřejmě je to taková nedobrovolná zkušenost, ale stejně s tím nic nenaděláte.
Víte, proč to mám rád? Protože když už tam dorazíte, zjistíte něco velmi důležitého. Možná jste to od minule zapomněli. Víte co? Nevíte?
No přece, že se od něj dá odrazit!
..."...sakra, kdes byl, když jsem tě potřeboval?"
..." Byl jsem ti nejblíž... to já jsem tě nesl..."
20.11.2007 17:43:00 | Žqáry
Já dno nemám tak rád, ale někdy tam holt zahučím,
jde o to jestli pro příště, jak píšu, se poučím.
08.11.2007 13:53:00 | David.
Já mám přítele hastrmana,
takže bych mohla vyprávět...
jak s tíhou báječně se padá
a bez ní vzhůru rychlý let...
Jsem totiž baba od rybníků,
voda je pro mne rodný svět...
nemám strach z bahna u kotníků,
může sloužit pro vznik planet...
Každý má volbu, jak vidět...
:o)
02.11.2007 19:09:00 | Cecilka