Velmi krátké úvahy (6.)

"Dobrý den, jak bychom Vám mohli pomoci?"
"Dobrý den. Ehm, no, víte... Já bych se potřeboval pojistit."
"Tak to jste tu naprosto správně, a co budeme pojišťovat?"
"Mě."
"Ano, jistě. Tak já vám tady dám formulář, Vy mi ho vyplníte a pak budeme pokračovat."
"Dobře... Děkuji... Ehm, ale promiňtě..."
"Copak?"
"Vy tu nemáte odpovídající kolonku."
"Jakto? Je tam snad všechno, většinou jsou ještě klienti překvapeni a nevědí, co zaškrtnout. Ukažte... No ano, standardní formulář."
"No ale ta moje tam není."
"Jaká? Na co se chcete pojistit?"
"Proti lásce. Já vám řeknu, prošel jsem toho hodně a už mě nebaví, že za tu nehoráznou bolest nemám žádnou kompenzaci."
"Ale na tohle my nepojišťujeme. To se ani nedá."
"Jak nedá? Víte vy, jak to občas bolí? Za to by se měly dostávat metály!"
"Nezlobte se, to nepůjde, ale pokud byste chtěl, mohli bychom Vás pojistit proti úrazu."
"No to si pište, že chci. To jsou občas pecky, že by to jeden nevydržel."
"Jaký pecky?"
"No v lásce přece! Soustřeďte se trochu, člověče. Vždyť Vám to tady celou dobu vykládám."
"No a já Vám říkám, že na tohle Vás pojistit nedokážeme. Žádná pojišťovna to nedokáže! Bylo by to strašně drahé. Víte, kolik bychom museli denně vyplácet peněz? Navíc taková hloupost, proti lásce, pché! Podívejte se, jestli je to všechno, tak Vás musím požádat, abyste odešel. Další klienti čekají. Chcete se tedy nechat na něco pojistit?"
"Ano, prosím. Jestli byste byl tak laskav a podal mi formulář na pojištění proti nenadálým úmrtím. Děkuji."