Přátelství....

Přátelství....

Anotace: Úvaha o mý (pro mou) suprovou kámošku, bez který nemůžu bejt...! Za moc nestojí, neumím psát moc dobře, když jsem tak plná emocí, ale snaha byla;)

Spousta lidí si myslí, že je sama, že je nikdo nemá rád a nechce se s nimi bavit. Jsou to ale spíš oni, kdo si nevšímají okolí, kdo na ně kašle.
V dnešní době je pro nás kamarád skoro každý. Každému můžeme říct:,,Jo, seš fakt dobrej kámoš..." Ale je pak na nás, jak to doopravdy myslíme. Mým přítelem nemůže být každý. Nemůže se jím stát nikdo během jednoho dne, stejně jako nemůže očekávat, že mu budu věřit...Podle mého názoru nemám až tak moc přátel. Určitě jsou lidé, kterým na mně záleží, kteří mě mají rádi...ale že by to byli moji přátelé?! Většina z nich jsou pouze známí, protože to, že mě má někdo rád, mi nestačí. Potřebuji se mít o koho opřít...někoho, komu se vypovídám, když to budu potřebovat. Někoho, komu můžu věřit, spolehnout se na něj a někdy se mu třeba i vybrečet na ramínko.
Já takového přítele mám a jsem za to šťastná. Je to obyčejná holka, která by se v davu myslím i ztratila. Známe se už pořádně dlouho, skoro všechno si vždycky řekneme a troufám si i říct, že si navzájem docela dost důvěřujeme. Je mi jedno, že se někdy pohádáme nebo máme špatnou náladu, že ani nic neříkáme a jen koukáme doblba, protože každá minuta strávená s touhle osůbkou je jako zázrak. Čas, který se nedá promrhat. Jsem moc ráda, že můžu být její kamarádka, že můžu být tou, co ji podrží a pomůže. Občas jsem si hrozně přála na všechno se vykašlat a odejít....už navždycky. Přemýšlela jsem, jaké by to asi bylo...UMÍRAT... Dokonce jsem i párkrát zkoumala, jakým způsobem bych to měla udělat, abych zas tak moc netrpěla. Byla jsem moc zvědavá, jaké je to....to...POTOM... Tak moc zvědavá, že jsem se stala člověkem, který myslí jen na sebe...ubohým sobcem, povrchním člověkem...
Najednou mi došlo, že odtud odejít fakticky nemůžu. Stačila mi představa mé truchlící kamarádky a hned mě všechny tyhle myšlenky přešly. Nedokázala bych jí něco takového udělat, nesnesla bych, aby trpěla...! Když jsem nevěděla, co dělat, ona mi řekla, že ať udělám cokoliv, je tu pro mě. Že i kdybych utekla z domu, že u nich můžu zůstat, že mě ochrání.
Jsem ti hrozně vděčná za všechno, co jsi pro mě kdy udělala! Mám tě moc ráda. Kdybych tě nepoznala, nevěděla bych, jaké přátelství doopravdy je...
Autor Jesus, 18.10.2007
Přečteno 323x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 | Facebook, Twitter