Podzim

Anotace: Není to slohovka ani úvaha, jen mě něco zase ťuklo a tak jsem psala!! ;-))A zařadila bych do štěstí, protože jsem byla šťastná, když jsem to psala. Dala jsem do toho kousek sama sebe.

Dešťové kapky mě smáčely celou, nitku či vlásek nemám suchý. Ale přesto mi není zima. Krásně mě hřeje u srdce. Ten déšť není vůbec studený... naopak, pálí!! Je hořící a pálí mne po celém těle... je to příjemně vzrušující...
Lavička opodál je osamělá... a přitom tak vznešená, obklopená krajinou... snad starobylá, dalo by se říct - a stejně krásná... její dřevo je mokré, ale bytné. Je jakoby vystřižená z nějaké pohádky... prostě nádherná... a strom vedle ní... listy pomalounku s občasným zašustěním začínají opadat a spadávat na zem...
Je mohutný, statný, vysoký až do nebes... zbarvený všemi barvami, nejvíce je tam však žluté. Proč?? Protože přichází podzim.
Listí se mísí s kapkami deště a...
Posadím se na lavičku, na které se zachytily dva lístečky a nechám podzim, ať si se mnou dělá, co chce. Listí a déšť mi padá na rozzářenou tvář zakloněnou hluboko dozadu...
Většina lidí má ráda léto nebo zimu. Když se se jich zeptáte, řeknou něco z toho. Ale nikdo nepochopil krásu tohoto předzimního období. Podzim... to je... procházky v listí, dušičky, Halloween, pouštění draků... lidé nechápou krásu tohoto období, což mne mrzí. Je krásné a obdivuhodně barevné. Je to podzim.