Líčení snu

Anotace: .... jen takový malý pokus.......

Noc, ta dáma v stříbrném plášti, zahalila město a víčka mi ukolébala do smířlivého spánku.
Přenesla mou mysl za hranice bájné říše Snů, do krajů, kde nemožné není slovo. Propadal jsem
hlouběji a hlouběji pod roušku noci a moje duše jakoby ožívala..... ona ožila.... do snu.
Vzrostlé stromy šumí, povídajíc si příběhy dávnověku. Slunce ve svém ohnivém voze brázdí
poklidnou azurově modrou pláň nebeskou. Vznášíš se mezi tím vším krásnem. Všechno je najednou
tak relativní, jakoby spadla opona, jakoby život přestal být dramatem rychle měnícím dějství.
Je jenom ty a omamující nekonečno. Najednou slyšíš i ten nejmenší pohyb pestře zbarveného listoví,
vidíš nejnepatrnější křivku ladné vlnky zrcadlícího se jezírka, kde se cudně rozevírají
bělavé lekníny. Ocitáš se v koruně vzrostlých stromů. Jako pírko jsi vyzdvižen do jejich listoví.
Najednou velmi jasně slyšíš ty hřmotné hlasy, které vnímal jsi jako lehké jemné šustění tisíce listů.
Jsi posluchačem příběhů, které lidské ucho nemá šanci zaslechnout. Jejich vyprávěním se dostáváš na
počátek věků, kdy lidé nevládli, kdy stromy mluvili a na světě vládla harmonie. Nespoutaná příroda
určovala pravidla tvorům a bohové byli jen rozverná cháska. Setkáváš se s Niké, bohyní vítězství,
hašteřivou ženou, ne zrovna ctných mravů. Ve slovech potkáváš i zápasy lva a osla o moc, či smutný
příběh lilie. Propadáš se do tohoto tak věrohodně líčeného pradávna. Máš pocit, že můžeš s každou
postavou promluvit, že cítíš, co cítí oni, každý trn hořké bolesti i povznášející štěstí.
Do mysli se ti začíná vkrádat světlo, tvoje duše se vrací k zemi. Stromy, jejich hřmotný sen,
postavy příběhů... to všechno pozvolna vybledává, ztrácí svou nádhernou auru.
Slunce pozvolna nastupuje na trůn a probouzí naše mysli, omámené osvobozujícím spánkem. Víčka
se nám těžce zvedají a nám se vkrádá podivný pocit, snad směsice zklamání, smutku a štěstí zároveň.
Tak krásně nám bylo tam daleko v říši Snů a najednou jsme zde, znovu tam, odkud jsme odešli - v šedivém světě,
našem světě. Smířeni se vším... a hlavně sami se sebou.