Ten, koho se bojím aneb Strach ze žlutých očí :-D

Anotace: Titulek mluví za vše ... :-D

Někdo se bojí duchů. Někdo upírů a někdo čerta. A když se to všechno spojí dohromady, vznikne bytost, které se pro změnu bojím já. A to mi věřte, že krom tmy se skoro nikoho a ničeho nebojím! :-D Ale časy se mění a ve chvíli, kdy moje maličkost poprvé zašpinila svými teniskami naleštěnou podlahu jedné nejmenované SŠ v Orlové, přibyla na mém krátkém seznamu strach nahánějících faktorů další položka - náš žlutooký češtinář:-D
Nevím, jak vám, ale mně se při slově "profesor" vybaví chrchlavý, protivný starý dědula s rákoskou v jedné a kouskem křídy v druhé, artrózou poznamenané ruce, svolávající na nás, ubohé studenty, všechny možné kletby. Jasně, tenhle druh už se asi vyskytuje jen ojediněle na některých pochybných základkách, ale i od toho dnešního typu učitelů a profesorů se ten "tvor" (slovo člověk se sem namouduši nehodí), který nás učí mateřský jazyk, poněkud liší.
Hned první zkušenost naší převážně dívčí třídy s tímto profesorem byla poměrně traumatizující:-) Pondělí, první hodina, studentky a dva studenti, celí rozjívení z adaptačního kurzu, s veselým a hlasitým štěbetáním očekávají příchod nového vyučujícího. Udělali jsme zásadní chybu - nechali pootevřené dveře. Najednou se udělal průvan, dveře se zaduněním třískly, až jsme metr dvacet nadskočili, tolik očekáváný nový vyučující se vztekle opřel o katedru a sjel nás, že jestli příště chceme dělat takový kravál, máme aspoň zavřít dveře. Dovolit si to k nám někdo jiný, mávnem rukou a klebetíme dál, puberťáci, co chcete:-) Ale pokud před vámi stojí vysoký a nemálo urostlý chlap, oděný převážně v černém, s rozcuchanými havraními vlasy, dodávajícími mu tak nějak "černokněžnický" výraz, a jehož oči po vás metají blesky, taky byste mlčeli jako zařezaní. Jednoduše nám všem došla slova.
Ale po pár hodinách češtiny, přestože některé lidi a mě nevyjímaje hrůza pořád neopustila, jsme zjistili, že profesor dokáže svým černým humorem pobavit a zaujmout, a na hodiny češtiny se příkladně já a Draculka nemůžeme dočkat:-) Přezdíváme mu "Goméz", neboť se skoro nikdy nesměje a ksichty, jimiž nás často "obšťastňuje", by mohly konkurovat bájnému profesorovi Snapeovi z Harryho Pottera:-) Taky že kolem něj je rozprostřena pavučina podivných okolností ... :-D Tým specialistů přes nadpřirozené jevy, to jest Draculka a já, vybádal, že Goméz jezdí školním výtahem zásadně SÁM. Pokaždé, když k němu chce někdo přistoupit, raději počká na další výtah. Ve výtahu je totiž zabudováno zrcadlo, v němž se pravděpodobně neodráží ...
Rovněž si myslíme, že jde ve šlépějích Zdeňka Vocáska a stejně jako on se zbavuje nepohodlných lidí kladívkem. Nasvědčuje tomu nejen jeho osobitý styl vraždění včelky,ale i neskutečná podoba se zmiňovaným chlapíkem v mládí ("Celý Zdenda!" jak by poznamenala Draculka). Roušku tajemna Gomézovi udržuje i fakt, že jej podezříváme ze schopnosti číst nám myšlenky:-) Jakto, že lidi před češtinou pobolívá hlava? Jakto, že pokaždé, když se o něčem v naprostém soukromí bavíme, se o tomto v hodině jakoby mimochodem zmíní? A jakto, že když nad něčím v hodině hloubáme, to on vysloví nahlas, byť to vůbec nesouvisí s dosavadním tématem?:-)
Ve výčtu podobných magických praktik bych mohla pokračovat třeba jeho specialitkou zničehonic se objevovat a mizet.
Klidu nám nedopřává ani jeho spiklenecké chování ke stejně podivínskému školníkovi, zvanému "Hnusný tlustý", neboť je to buran, co pozdravit neumí a jeho chování ke křehkým dámám je naprosto otřesné. A škola ukrývá tolik záhadných zákoutí, o čemž jsme se dnes opět přesvědčily. Dlouhá, temná chodba, v níž se v černočerné tmě rýsují jen obrysy starých skříní a krabic, které klidně mohou obsahovat nebohé mrtvoly, utlučené kladívkem, ve zdech dveře vedoucí kdoví kam ... a koho jiného jsme při úprku do prosvětlenějších lokalit potkaly, než našeho školníka?:-D
A teď hádejte, proč mě baví chodit do školy ... :-) prostě je tam o zábavu postaráno a navíc mě přitahuje tajemno:-)