Nikdo nemá jednu tvář

Anotace: Je to...já nevím, psala jsem si s pár lidičkama a tak mi napadlo napsat o tom, neni to nic dlouhého ani úžasné literární dílo, ale je moje a...

Někdy si říkám, že lidé, ať chtějí nebo ne, mají všichni víc tváří.

Čas od času si sednu doma k počítači, udělám si šálek ovocného čaje a položím si vedle něj pár sušenek a mám náladu si s někým popovídat někomu se svěřit, ať už s dobrou věcí čí se špatnou. Ve většině případech se to obrátí a tím poslouchajícím se stávám právě já. Když si spustím icq mám otevřené při nejmenším tři okna s různými lidmi, s různými dotazy a náladami. 1. okno: Ahoj Veru… já nevím co mám dělat, je mi hrozně, viděla jsem ho s jinou, poraď mi prosím… 2.okno: Čauky Verunko, jak se máš? Jdu si zítra pro mikinu a potřebuju poradit, mám si koupit tmavě hnědou nebo khaki? 3.okno: Ahoj lásko. Zítra teda půjdeme vybrat ty dárky, ju?Už se na tebe těším. Moc mi chybíš…
Odpovědi - 1. okno: Ahoj Karol. Zlato, na tohle ti nemůžu odpovědět, já sama si kdysi s podobnou situací nedokázala poradit hned, vzpomínáš? Čas rány zahojí, musíš být silná. Zejtra se sejdem kotě, jo a všechno mi povíš? 2.okno: Ahojky… no… myslim, že by ti asi víc slušela ta hnědá, ale tobě sluší všechno. 3.okno: Ahoj zlatíčko. Jasně půjdeme. Už se na tebe moc těším…
A tímto způsobem se bavím třeba celou noc. V prvním okně pomáhám kamarádce s vážným problémem, vždycky když někdo žádá o radu tohoto typu, snažím se s ním soucítit, snažím se ho pochopit. Ve druhé vteřině uslyším: ,,o-ou.“ V pravém dolním rohu se mi objeví okénko s druhým vzkazem, který má ovšem naprosto jiný obsah, než ten první, v tu chvíli já musím změnit náladu a odpovědět na ten druhý dotaz jinak, který ani v nejmenším nesouvisí s tím předchozím, ale já jsem stejně schopna změnit svoji náladu a z vážného tématu přejít k barvě mikiny. Jak je to jen možné? Přejdu na třetí okno a povídám si se svým přítelem, jak ho miluju a co budeme zítra dělat, když jsem se před dvěma minutami bavila se svoji nejlepší kamarádkou, která si mi vylívala srdíčko a já ji utěšovala. Jak je možné, že druhý den jdu za ni a povídám si s ní o jejich problémech a utěšuji ji, pak jdu vybírat s kamarádem mikinu a poté jdu se svým klukem do obchoďáku. Myslíte, že milý a slušný člověk má jen jednu tvář? Jak by tě jinak mohl vyslechnout bez té druhé tváře a tebe bez té třetí a tebe bez další, když máte každý jiný problém? Já myslím, že to ani nejde…