Sebeubližování

Sebeubližování

Anotace: Trpí tím hodně lidí a málokdo se z toho dostane a nebo dokonce chce dostat ven.

Všímáte si světa kolem sebe? Co si o něm myslíte? Sledujete, co se v dnešní době stává hodně populární?
Toho si ani nejde nevšimnout, všude na internetu potkáváte blogy se zaměřením na toto téma. Ale každý na to jen nečinně kouká, jak se to stává velkým společenským problémem.
Nikdo vlastně ani nemůže nic dělat, blogy jsou anonymní.
Už víte o čem je řeč? Ano, je to čím dál rozsáhlejší pojem, nedivila bych se, kdyby se o tom bavili i děti v prvních třídách, neustále se to rozšiřuje, neustále se to objevuje - a to - sebeubližování, nebo chcete-li - sebepoškozování, sebemrzačení a má to jistě spousty dalších názvů.
Jednou jsem poslouchala jedno nejmenované rádio a v něm moderátor pustil písničku, která zpívá o tomhle problému a on úplně s ledovým klidem řekl: „Ale to vám nemusím vysvětlovat, o čem se tam zpívá, stejnak to každý děláte doma v pokoji nebo v koupelně.“ Tato věta mě velice šokovala, on to řekl s takovým klidem, jako kdyby to už byla samozřejmost. Nešokovala by vás tato věta?
Každý o tom mluví, každý se o to zajímá, čím dál více lidí do toho spadne, do té slepé uličky, která je podobná uličce drogové závislosti – jednou do ní vlezete a už nemůžete najít cestu ven. Ale nikdo proti tomu nic nedělá. Otázkou je proč? Chcete na ni odpověď? Protože nikdo neví co proti tomu dělat.
Dá se vůbec tento problém nějakým způsobem odstranit? To je těžká otázka, možná je stále bez odpovědi, protože se domnívám, že to neví nikdo. A vlastně, proč tento problém odstraňovat? Vždyť nikdo, kdo s tím nemá zkušenosti, nechápe ty pocity, ten pocit úlevy, když říznete jednou, podruhé, potřetí a tak dále. Ale zase, když se bude dostávat takhle pořád na veřejnost, za chvíli to bude jako třeba kouření, úplně normální, na ulici potkáte člověka s žiletkou v ruce, jak si ubližuje, stejně jako tam teď potkáváme lidi s cigaretou v puse.
Odsuzujete ty lidi, aniž by vás napadlo, jak se cítí oni. Vy proti nim cítíte jakousi, ne nenávist, ale není to ani lítost, je to nelibost, totální nepochopení. A nesnažte se je pochopit, pravděpodobně se vám to nepovede, pokud si to sami neprožijete. Ale pokuste se je aspoň neodsuzovat, to je to nejlepší, co asi můžete udělat.
Znáte někoho takového? Chcete mu pomoci? Možná nevíte jak, možná víte, ale nedaří se. Nevěste hlavu, jednou se to určitě povede. Bude vás to stát asi velké úsilí a hodně trpělivosti, ale tím dosáhnete výsledků. Co pro takového člověka můžete udělat? Nerozčilujte se, může to oslabit jeho důvěru vůči vám, snažte se s ním o tom povídat. Popřípadě mu nabídněte i odbornou pomoc, možná ještě lepší bude, když půjdete s ním jako doprovod, ucítí vaši podporu, budete tam s ním a uklidníte ho.
Co když odmítne odbornou pomoc? Proč ji odmítá? Máte tyto otázky? Jenom odpovědi chybí, že? Zkuste si i o tomto promluvit s tím člověkem. Možná nemá důvěru k těmto lidem, možná se bojí toho, co se s ním potom bude dít. Ale když s tím nezačnete něco dělat, bude to čím dál horší a horší.
A jaký je na to můj názor? Myslím, že by se s tím mělo začít něco dělat, jen nevím co. Bude se to neustále rozšiřovat, bude to dělat více a více mladých lidí, většinou se to týká teenagerů. Možná způsobem je komunikace, v poslední době každý komunikuje spíše s PC, než s nějakým kamarádem, hodně mladých dívek se svěřuje se svými problémy na blogu, tam se vypíše, ale to je k ničemu, napíše své pocity, někdo si to může přečíst, ale nemůže jí nijak pomoci. Kdyby si o tom povídala s někým jiným, nebo kdyby hned od začátku svých úzkostných chvil, ještě než si začala ubližovat, mluvila s někým, nemuselo k tomu vůbec dojít, ale to si bohužel asi nikdo neuvědomuje. V duchu si jen řekne „už je to tady zase, už zase nevím, co mám dělat, už zase se necítím psychicky dobře, asi to zase nezvládnu“ už jak si řekne tohle, je jasné, že to nezvládne, už zase přemýšlí nad tím, že si ublíží, pak to také udělá.
Jen by mě zajímalo, jak daleko tohle všechno bude muset zajít. Myslím, že už takhle to zašlo hodně daleko. Možná kdyby se to nedostalo ven, spoustu lidí by o tom nevědělo, a tudíž by to nezačalo ani dělat. Ale už je pozdě, je to venku. Zaplaví nás vlna, která bude plná žiletek a různých takovýchto věcí.
Autor Zavča, 03.01.2008
Přečteno 316x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Tak to ja to klidne reknu...uz "to" delam asi rok a chci se z toho dostat ale nejde to... nikdo mi nechce pomoct protoze se me ..nvm jak to rict.."boji"?? Boji se ze bych ublizila i jim nebo co, nechapu to... porad se v tom topim ale nejde to! Nejde to samo.

16.02.2008 22:03:00 | Sariinek

v něčem s tebou souhlasím, ale... je hodně lidí, kteří se snaží pomáhat, pokud vědí, že někdo si ubližuje. Problém je ten, že málokdo to vůbec někomu řekne a pokud nechceš chodit a kontrolovat každou jizvu na těle, tak se to nemusíš dozvědět. Tohle je vážně začarovaný kruh a někomu opravdu pomoci je strašně těžké. Pod svým předchozím nickem h@s jsem napsala básničku Bolestná k tomuhle tématu...a jeden člověk si něco uvědomil... je to pěkná úvaha, možná se nad ní pár lidí zamyslí a pomůžeš

04.01.2008 08:15:00 | anaH

© 2004 - 2023 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí