Odešla...

Anotace: s ní i moje naděje, můj život, jediné co mi zůstalo je láska k ní, která už nemá být nikdy naplněna

Mrzí mě, co se s tebou stalo. Nikdy jsi taková nebyla, je vidět, jak mě nenávidíš. Ano já vím, za to všechno si to zasloužím, je to všechno má chyba, vlastně se ti ani nedivím, jen nedokážu pochopit, že ty dokážeš být taková a hlavně nedokážu pochopit, jak se z tebe mohla láska ke mně vytratit za takovou chvilku. To není normální. Je to asi tak týden, vlastně ani ne, až za dva dny, kdy jsem tě udělal šťastnou, tak jako jsi se mnou ještě nebyla. Měl jsem ohromnou radost, když jsi mi prvně řekla, že mě miluješ. Ano dám dost na slova, především na slova, která mají váhu. A to taková slova rozhodně mají, pro mě ano… A dnes? Jenom nenávist, chováš se ke mně bezcitně, už ti nezáleží na tom, jak mi je, jak se trápím… Ano je to správná reakce po vší té mé nedůvěře, snažil jsem se ti to vysvětlit, právě dnes jsem ti všechno řekl, řekl jsem ti, proč jsem to dělal. Nikdy to nebylo kvůli tobě, to já vždy nevěřil sobě… Ty jsi mě ale nedokázala pochopit, neměla jsi porozumění pro moje zničené srdce, nedokázala jsi pochopit, že pro mě není lehké uvěřit ve štěstí. Sama jsi říkala, že dokonalí lidé lásku nepotřebují… Jenže jsi nedokázala pochopit, že já jsem jedním z nich. Ne to není přesné, to jsi vždy věděla a naopak sis o mě vytvářela obraz mnohem černější, než že jsem jen nedokonalý. Měla jsi mě za špatného a zlého člověka. Ve skutečnosti jsi pro mě neměla pochopení, jsi tvrdohlavá a neústupná, řekla jsi, že už se ke mně nevrátíš, nikdy. Dobře je to tvé rozhodnutí, akceptuji ho, možná ti časem dojde, že to, co jsem ti dával byla pravá láska a že to na tomhle světě budeš špatně hledat. Třeba zjistíš časem stejně jako já, že bez ní je život nicotný, možná už to víš, ale myslíš si, že to tu nějak přetrpíš? Uvidíš, že přívaly času tě jednou začnou utápět ve své nesmyslnosti. Miloval jsem tě vždy, vášnivě i citlivě, ale ty jsi si toho asi dost nevážila, když jsi mě takhle v několika okamžicích odkopla. Navíc jsi dnes říkala, že nechápeš, proč za tebou chodím každý den, když už spolu nejsme, jenže ty jsi mi ani nikdy předtím do očí neřekla, že už spolu nejsme.Zahrnoval láskou, dělal jsem kvůli tobě šílené věci, ano dělal! Jenže to k tomu patří, k pravé lásce patří, když pro tebe ten druhý znamená víc než život, když si bez něj život neumíš představit. Víš, bolelo mě, co jsi řekla, to… ať se na sebe podívám, že vypadám jak troska… tím jsi mě opravdu dostala. To se mám snad radovat, že mě opouštíš? Mám působit stejně chladně, odměřeně, nenávistně? To nejde, já tě nedokážu jen tak přestat milovat… Vážně nechápu, co se s tebou stalo, ta dívka, kterou jsem miloval, někam zmizela. Bylo těžké ti všechno vylíčit, bušilo mi srdce tak prudce, když jsem na tebe jen čekal a když jsem s tebou mluvil, tak běželo jak o závod. Neocenila jsi to… kolikrát jsi mi ty dokázala říct něco z vlastního nitra? Právě že jenom jednou víš... a mě to stačilo začal jsem věřit na lásku. Taky mě hodně mrzelo, když jsem ti řekl, že jsi byla moje naděje… pomalu ses mi vysmála… tohle už jsi nemohla být ty, ta dívka, kterou miluji asi zemřela. Tolik nenávistná, o co horší, že také tolik bezcitná. Dnes jsem tě také musel poprosit, abys mi do očí vůbec řekla, že už mě nemiluješ, to proto abych dokázal uvěřit tomu, že už v tobě najednou žádná láska ke mně není. Řekla jsi mi to. Moje naděje se v tu chvíli propadla na nejhlubší dno, otočil jsem se a odešel jsem. Doufám, že beze mě budeš šťastnější, snažil jsem se ti dát všechno, co ve mně bylo. Byla ve mně láska, byla ve mně naděje, byl ve mně život byly ve mně pochyby, teď už jsem jenom prázdný.