Exitus!

Anotace: Že by psáno v těžké depresi?!

Nikoho nic nezajímá, většina z lidí jsou sobečtí, arogantní, namyšlení, nepřející, egoističtí... všichni kecají, plnou pusu řečí...ale žádný činy... Nejvíc ze všeho nesnáším, opravdu k smrti nesnáším FALEŠNOST! co může být horší? Než lidi, kteří to s vámi myslí "dobře"? A věčně vám kecají do života a dávají tolik potřebné rady... a jeden takovej člověk, se objevil v mé blízkosti... už tady není... moje nej kámoška... odjela na měsíc do lázní, zítra se vrací.... bojím se, moc... změnila se k nepoznání... prostě se mi nevrátí Markétka, moje starší "ségra" která vždycky zakopla dřív, než já stihla upadnout... která si vždycky zamotala život víc, než se u mě stihl udělat sebemenší uzlíček... která byla můj opak a i přesto tolik stejná... Už vím, kdo se vrátí, cizí člověk... naprosto, cítím to, vím to, nechci to!!! Jenže co s tím nadělám, smířím se a budu čekat až se najde někdo podobnej... ztrácím nejlepší kámošky celej život...

Všechno je jednou poprvé a jindy naposled... sice se stalo hodně věcí, ale i přesto... nesnáším svůj život, jako magnet přitahuju lidskou smůlu, nikoli na sebe ale na lidi, který mám ráda... PROTO SE VŠEM, KTERÝM JSEM KDYKOLIV, KDEKOLIV, UBLÍŽILA...Z CELÝHO SRDCE OMLOUVÁM