Topím se

Anotace: A zase a znovu a znovu Nyní ti něco vyčítám! Poprvé v životě! To všechno co bylo předtím byla nejistota ve mě samém!

Už se v tom zase utápím, ve vlastní samotě. To jsem toho chtěl tolik? Prosil jsem akorát o trochu pochopení, o trochu pochopení a lásky... Tolik jsem se snažil, celou dobu, jsem se snažil... Doufal jsem, že když se budu snažit tě pochopit a milovat tě, že to bude stačit a že mě vyslechneš, doufal jsem, že mě pochopíš. Umlčila jsi mě. Ucpala jsi má ústa svými bodajícími pohledy a pak jsi mě opustila, když jsem byl na dně. Zachovala jsi se jako zbabělec, ponechala jsi mě samotě a bolesti a sama jsi hleděla jen na své vlastní trápení... Vždy tomu tak nebývalo, dřív jsi se mi i několikrát snažila pomoci, snažila jsi se mi porozumnět... Nakonec jsi to vzdala, vím prošla jsi si bolestí, ale myslíš že já snad ne?... Procházím jí pořád..akorát jsem se ti o tom nedokázal svěřit, bál jsem se, že se budeš kvůli mě trápit... To ty jsi se mi mohla svěřovat o svém trápení docela přirozeně, když jsi zjistila, že tě se zájmem vyslechnu, že se ti snažím porozumnět. Myslíš že mě to netrápilo? Jak se to veme. Na jednu stranu mi bylo líto, že se tak trápíš, ale na druhou stranu jsem byl šťastný, protože jsem ti směl pomáhat mojí láskou. Jenže, jakmile jsem se svěřil já... odhalil ti moje nitro.... Odvrátila jsi se ode mě! Odsoudila jsi můj život do samoty, asi nevíš, že jsem měl jenom tebe, že na nikom jiném mi tak nezáleží... Proč jsi tolik pohrdla mou láskou? Proč?... Asi ti na lásce tolik nezáleží... Ne tolik jako mě... Myslel jsem, že záleží, ale dáváš přednost jiným věcem, dáváš přednost útěku před snahou snažit se mě pochopit a splynout se mnou... Víš ty nevíš, jak moc špatně mi bylo a je, to co jsi na mě mohla vidět byla jen část, protože já se vždy snažil můj smutek maskovat, abych ti neublížil a když jsem začal věřit, že ho budeš schopná přijmout, že mě pomůžeš a hlavně pokusíš se mě chápat, tak jsi utekla... To je tedy láska, když můžeš udělat něco takového... Jsem naivní, víš... Já věřil, že to spolu zvládneme, že to bude trvat pořád. Měl jsem sny, měl jsem naději, budoucnost. Měl jsem smysl života... Měl jsem skoro všechno, jenom tvého pochopení jsem se nedočkal... Ve všem jsi viděla hádky, ve všem jsi viděla výčitky, ani to jsi nepochopila... A to jsem se ti to snažil tolik vysvětlit...Snažil jsem se ti ukázat mě v úplné podobě... To jsem ti té lásky dal tak málo? Tak málo, že jsi jí mohla jen tak smazat ze života? Tak málo? Nebo ti na ní tolik nesešlo?... Ano máš jiné smýšlení, ano... Myslíš si, že já nechápal tebe, že jsem tě nutil chovat se proti tvé přirozenosti, že jsem ti pořád jen něco vyčítal, že jsem tě svazoval a že jsem asi agresivní debil, který se ti jen snaží ubližovat.. .. No to sem celý já!.... Uvidíš, jak se tvůj život bude odvíjet dál... Třeba ti dojde, že jsi o něco přišla, že ti není lépe ale hůř... A možná také ne, třeba si najdeš někoho jinýho. Ale nevím, popravdě lásko, nevím, kdo tě dokáže chápat, není tolik lidí, kteří by unesli tvou bolest a tvůj smutek, tak jako jsi ty neunesla ten můj... Vzpomínám na ty sliby, stále si je pamauji, tolikrát jsi mi lhala? Jistě to jsi ještě nevěděla, že to budou lži, jenže láska není to co jen tak umírá! Pravá láska ne! A já tě pořád nemůžu přestat milovat... A nemysli si, že se netrápím, nemysli si, že mě tvá slova nezlámala, tolikrát mě podlomila nohy tolikrát mě donutila plakat a tolikrát mi lámala srdce... Pamatuji si přesně ty momenty, stejně jako ty... Ale vždy jsem to překonal díky lásce, jenom díky ní! Proč jsi to ty nedokázala? Nyní ti opravdu něco vyčítám, je to jediná věc, kterou jsem ti kdy doopravdy vyčítal, vyčítám ti, že jsi pro mě nenašla pochopení! Ale proč se obtěžovat s takovou troskou že?... No jistě.. Kdo by stál o trosku.. Ani troska nestojí o trosku viď?