Jsi můj první,bojim se říct,že je konec,protože tě nechci ztratit.Pořád se jen hádáme,ale přece se najdou i chvíle kdy nám je spolu dobře.Má to smysl pokračovat dál???Pořád nás něco spojuje a to nejen hezké chvíle a vzpomínky,ale i to naše kouzlo,které nás spojilo.Překonali jsme toho moc a pořád jsme byly spolu.Jeden druhému pomáhal a bál se jeden o druhého.Minulost nás dostihla a trápí nás oba,má být i přesto konec???Kdybych tě aspoň tolik nemilovala,bylo by snadný říct „je konec“.Nikoho jsem tak nemilovala jako tebe a přesto nevim,jestli by nebylo lepší se nevidět a na všecko zapomenout.Rozhodování si nechal na mě a já mám rozhodnout o naší budoucnosti.
Měli byste si o tom asi ještě promluvit, zjistit, kde je chyba a pokusit se to vyřešit. Důležité je vzájemné pochopení.
11.02.2008 23:09:00 | zlomený a nanicovatý -__-
v úvahách se má zamýšlet nad smyslem něčeho-Tvoje úvaha to splňuje. Pěkné,supertip ;)
08.02.2008 17:15:00 | Norlein
Je to těžké, ale co má přijít přijde a rozhodnutí to kolikrát nedokáže změnit...a hlavně v tvém věku toho máš ještě mnoho před sebou, mnoho rozhodování, mnoho krásného i nějaké to zklamání...
08.02.2008 14:22:00 | Pišák