Dobře, tak když chceš, abych byl pryč

Anotace: Tak budu, budu pryč, nebudu se tě ptát na to, jak ti je, ikdyž mi na tom záleží...

Tak nevím, kdo pro koho nemá dost pochopení... Hledala jsi pro mě vůbec někdy nějaké? Opustila jsi mě právě, když jsem uvěřil, že jsem ho v tobě našel... Nyní by jsi se na sebe měla podívat, tolik nenávisti, hněvu a bolesti, ničí mě, když vím, že ti je takhle a že mi nedovolíš, abych ti pomohl, odsoudila jsi se do samoty a tím i mě. Nejspíš by sis měla uvědomit, že nejsi jediná, která se trápí a že bez vzájemnýho pochopení a vyslechnutí ten vztah nemohl nikdy fungovat... Mělo by ti dojít, že se chováš dost nemožně, když se tolik topíš v sebelítosti, to nejsi ty! Ty máš na víc... Snad z tebe časem tohle všechno nějak vyprchá... Ze mě to vyprchalo docela rychle, ta bolest... Ano uznávám také jsem byl zaslepen bolestí, byla ve mě nenávist za to, že jsi mě opustila.. Opustila a nechala mě být v nejhorších pocitech samotného... Naštěstí jsi mi alespoň trochu naznačila, že ti na mě ještě nějak záleží...
Děkuji za to.. Já se ti snažil pomoci, nějak ti naznačit, že mi na tobě také záleží a hlavně, že nejsi sama... Ale dnes jsi mi vyčetla i tohle... To že se tě jednou za týden zeptám, jak ti je... Jsi ke mě opravdu až moc krutá, nevíš jaký to pro mě je... Ani se to nesnažíš zkusit pochopit z mojí strany... Já se pořád snažím brát to z tvého pohledu... Snažím se tě chápat... Ale jednou si mi stěžuješ, že jsi sama, dnes mi vyčteš, že ti dávám najevo, že mi na tobě záleží... To je to tak hrozná věc si spolu promluvit viď? Ale tak dobře, jak chceš... Sama jsi si to rozhodla, jako vždy, chceš být sama, dnes jsi to řekla... Tak dobře... Tvoje rozhodnutí, tvoje volba, uvidíme, jaké to bude mít následky... Na nás oba. Už nyní mi tě je líto... Sama se ničíš a co s tím asi můžu dělat, no nic... Nechceš mě, moji pomoc ani moji lásku... Tvoje volba... Já ti nějak sdělil všechno důležité... I přes to jaká jsi ke mě byla, dokázal jsem ti to tak nějak sdělit. Nejde s tebou rozumně mluvit, když mě tvoji oči probodávají a z každého mého slova si děláš dobrý den... Otázka je jestli se nad tím zamyšlíš a pokusíš se mě pochopit nebo jestli jsi tolik zahleděná do sebe, že nedokážeš už nikoho jiného chápat... V jádru jsi úžasná...já vím, doufám, že se zase dáš do kupy a že se nad sebou zamyslíš, že se změníš, že dokážeš učinit taková rozhodnutí, která ti pomohou... Protože jestli jsi to všechno už vzdala... Jestli ti nezáleží ani na lásce, jestli ti to nepřijde jako dobrý důvod k životu... Tak jsem se v tobě smrtelně mýlil..... Zíra to bude přesně měsíc, kdy jsi se rozhodla změnit naše životy... Je to možná relativně krátká doba, ale věř, že pro mě byla jako věčnost... Od zítra se ale něco mění, láska k tobě zůstává, ale můj přístup se mění... Nechám tě prostě být s tím, že je to na tobě a že si buď uvědomíš, že se takhle tvůj život stáčí špatným směrem a budeš se snažit to změnit a nebo to zbaběle utečeš a pak se utopíš v bolesti, což nejspíš zničí nás oba... Ale už nebudu dolézat, abys viděla, že o tebe mám strach... Bude mě to bolet... Bude.. Ale respektuji tě... Jsi jediná, která mi mohla zakázat, abych se s tebou stýkal, ale ani ty mi nemůžeš zakázat, abych tě miloval... A řeknu ti, přeci jenom by sis toho měla vážit.. A ne mnou tak pohrdat..