No no. Pane, vy nás zanebáváte...:(
11.04.2008 15:12:00 | Luccissek
Poněkud později píši komentář. Mám malinkou sestřičku a bratránka. Nedávno se narodili. Tedy já mám dvojnásobné potěšení. Ale hlavně tím, že každý je jiný.. Člověk si řekne, že děti jsou stejné, ale vím podle sebe, ž eto není pravda. Anežka se směje tak nahlas a když vystrčí těch jejích šest zoubků, začne se řehtat a zároveň fuňet. A naopak Adámek otevře úplně bezzubá ústa a začne spíše jen vydávat zvuky, že se musím smát. To je to, být rád že tu jsi. Slyšet dítě se smát, z čisté zvědavosti, jak to asi zní.
14.03.2008 23:03:00 | Luccissek
hezká úvaha...jen do kalhot bych to raději nepouštěla
18.02.2008 09:35:00 | Martanka
Aťan... já co to tak sleduju, ještě je čas. Jak vidím co je to za zápřah, sice nádhernej, ale furt zápřah... :-)))
17.02.2008 22:27:00 | David.
To bys nevěřil, jak děti (nejlépe vlastní) změní osobnost dospělého. Když to jde dobře, tak k lepšímu. Je nás tady zasloužilých fotříků a matek dost, klidně se jich zeptej, že nekecám. Tak kdy do toho vlítneš? :-))
17.02.2008 16:29:00 | Aťan