Můj život hoří

Anotace: do hajzlu, další psaní pro ní

Nedokážu se vymanit z těch myšlenek, z myšlenek na tebe, moje srdce kvůli tobě neustále hoří, dohání mě ty pocity znovu a znovu, nemůžu uniknout sám před sebou! Četl jsem si náš rozhovor z mého nejhoršího dne... Tohle mě vážně ničí, moc dobře do tebe vidím, musím říct, že jsi se zachovala zbaběle, když jsi nás odkázala do samoty a všechno to vzdala. To jsi si myslela, že všechno přijde jen tak samo od sebe? Že není potřeba žádná snaha a pochopení? Ty jsi mě viděla jen jako svého anděla, který ti snese všechno krásné.. Jenže to není možné! Pochop to, že nejsem dokonalý, neměl jsem na to, sám se trápím, mám špatné pocity, tak jako ty! Potřebuji tvoji pomoc, byla mi vším, ty jsi mi byla vším! Teď nemám nic! Znamenáš pro mě všechno, miluji tě, vidím tě každou chvíli, je to tak nesnesitelné být bez tebe! Tak do háje, proč jsi to neunesla? Opravdu jsem byl tak hrozný? Ano ta nedůvěra, nedůvěra ve mě! Jenže podívej na sebe, myslíš, že jsem neměl podobný pocity já? Vždyť ty jsi tolik stejná, pochybuješ o sobě, nezáleží ti na sobě, myslíš, že mi to taky nestěžovalo život? Ano bylo to těžké, jenže šlo o to to nevzdat! Otočit se a utíkat, to nikdy nic neřeší, na to jsem přišel už dávno...! To láska mi vždycky pomohla, abych to překonal, abych se do tebe snažil vžít a pojmout tvou bolest, já totiž věřil, že to spolu dokážeme, ale ty ne... Vzdala jsi to při projevení problémů, vzdala jsi to, když jsem se ti svěřil... Tak kdo nevěřil? Oba! Proč jsi to udělala? Přestala jsi ve mě důvěřovat, protože já jsem v sebe chtěl začít věřit. Nikdy jsem to nemohl dokázat sám! Tvoje pomoc byla nezbytná, nelituji toho, že jsem se ti svěřil, lituji toho, že jsi to nepochopila... Proč jsi tak zarputilá, tak odevzdaná, to opravdu nestojí za to žít ani pro lásku? Snažit se o ní... Já se vždy snažil, vždycky jsem se snažil, dělat tě šťastnější a pomáhalo mi to, byl jsem s tebou šťastný! Nyní je to více než evidentní! Ale věděl jsem to už dřív, tenhle život vede od ničeho nikam s krátkou zastávkou u tebe... Proč jsi zahodila svoje srdce? A proč moje? Proč jsi se nechala potopit tak hluboko, když jsem ti dával všemi způsoby najevo, co pro mě znamenáš.. Proč jsi nám to udělala? V lásce je přeci odpuštění, pochopení. Vždy je jednoduší před vším utýct, jakmile se objeví problém, ale to nikdy nic nevyřeší! Nikdy!

_________________________________________________________
Podívej se na mě dnes, jak vypadám dnes.
Podívej se na sebe, jak vypadaš ty.
----------------------------------------
Rozhodla jsi pro naše životy cesty, kterých jsem je chtěl uchránit.
Nevěřím, že je to tak lepší, nevěřím, že je to tak pro tebe lepší!

Třeba ti to někdy dojde, možná ti to dojde, pokud tvá láska byla prává, dojde ti to! A pak si uvědomíš, co jsi zahodila. Uvědomíš si, že cesta, kterou jsi vybrala je ta nejhorší!