Láska tíží

Láska tíží

Anotace: nenaplněná tíží mnohem víc

Já, nevím, snažil jsem ti dát všechno, tak, abys mě měla, abys mě měla pro sebe, mohla jsi ode mě mít vše, mohla jsi mít pochopení, lásku, všechno co bylo ve mě nebo co jsem měl bych s tebou sdílel. Proč jsi to zahodila? Přišla ti snad má láska, obyčejná? Přišla ti, zlá? Přišla ti malám ubohá, šílená, hloupá, zbytečna?... Jsem pro tebe špatný člověk? ... Já se opravdu snažil, nejspíš až moc... Chtěl jsem ti dávat všechno, každou možnou chvilku jsem tě chtěl dělat šťastnou.. Ale ty? Prostě jsi to poslala k vodě i se mnou...Chováš se, jako kdyby ti to bylo jedno... Nestýská se ti? Není ti líto, o co jsi přišla?... Mě tedy je, je mi líto, že už tu pro tebe nmůžu být a že už tu nejsi ty pro mě... Je ti jedno, jak jsem nešťastný? Jak se trápím? Ať už jsi to udělala z jakéhokoliv důvodu, ať tě k tomu dohnala bolest, nenávist nebo si jenom myslíš, že mi bez tebe je líp... Tak je to pro mě utrpení! Ale dokážu ti, že jsi u mě na prvním místě, zachovám se podle tebe, tak jako vždy, protože tvoje pocity jsou u mě na prvním místě a až za nimi jsou ty moje... Dám ti čas, dám ti ho tolik, kolik snesu, každým dnem se sice trápím, ale nezmíním se ti slovem.. Stále tě miluji, šíleně, nepřestává to, .... Znamenáš pro mě všechno, ubližuješ mi svojí ignorancí, tím, že jsi mě vymazala ze života... Asi jsem měl umřít, jak jsi to po mě ve hněvu chtěla, vyšlo by to nastejno...Alespoň by ses nemusela obávat, že mě někde nádodou spatříš a já bych se nemusel tak trápit...Jestli mě nemiuješ, dobře pochopím, že se ta láska v tobě rozplynula... zatím tomu ale nevěřím, věřím, že byla natolik silná, aby překonala i tohle se vší tou nenávistí... Jestli si myslíš, že je u mě všechno v pořádku tak není, moje srdce je pořád tvoje, překonalo tu hrůzu, tu bolest, to láska k tobě to všechno překonala... Ale na co mi to asi je... Akorát pro další trápení, pro další doufání, naivní naděje na tvou lásku... Deprese, náladovosti, pomalé umírání zevnitř.... A prázdnota. A co na to dostávám je tvé mlčení, tvé popírání mojí existence... Měla by ses zamyslet, jak se asi cítím... Možná, že u tebe už to všechno skončilo, ale u mě to neskončilo, na to tě moc miluji... Takže pokud, už ke mě nic necítíš...pokud ti nechybím, pokud tvá láska padla... tak bys mi to měla říct ... abych mohl přestat doufat, abych mohl přestat věřit, abych mohl pohřbít naději, nevědomost je příšerná... škoda, že ti ani tohle nemůžu sdělit, škoda, že už na tebe asi nesmím promluvit, ani nic jiného... škoda, že jsi mě vymazala ze světa.. protože škoda, ale já tu pořád jsem!... A jediné, co chci vědět je jak se cítíš, abych se podle toho zařídil, chci vědět, jestli jsi beze mě šťastnější, chci vědět, jestli v tobě už nemůžu najít naději, jestli už v tobě láska ke mě úplně zhasla... Prosím, pokud mě nechceš trápit, tak mi to řekni a pokud chceš, tak si klidně posluž. Mě už na mě nesejde, od té doby, co nejsme spolu.
Autor zlomený a nanicovatý -__-, 28.02.2008
Přečteno 318x
Tipy 1
Poslední tipující: PIPSQUEAK
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Promiň,na tuto dobu dlouhé

28.02.2008 02:18:00 | WAYWARD

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí