zpověď...

Anotace: potrebovala jsem se vypsat....

Ani nevím jak mam začít, snad už těch chyb bylo v mojim žiotě dost nato aby už konečně zkončily a já mohla žít! Připadá mi spíš že umírám, jako bych byla duší někde uplně jinde než je moje tělo. Uplně jsem cítit přetvářkou...přetvářkou..vlastností kterou tak nesnášim! Proč to tak je? Jsem hrozně naivní a me to vadí! Nechci bejt taková jaká jsem byla do teď!!! Chci se změnit! Ale nejde to.... nejde to na povel, bohužel... Proč jsem si myslela že je všechno v pořádku a že už budu šťastná??? Ne...nejsem šťastná!
Před chvilkou jsem dala klukovi mojich snů kopačky... Nevim proč ale bolí mě to víc jak jeho... mam ho hrozně ráda..ale nemiluju ho, asi se do mě zamiloval moc rychle a byl si mnou moc jistý... Myslel si že jsem jína než ostatní holky, lepší...Ne...ve skutečnosti jsem ještě horší!!! Hnusně jsem ho podvedla...když jsem ho podváděla...v hlavě mi zněla jen jedna věta... Co oči nevidí, srdce nebolí. Jenže JÁ u toho byla! A viděla jsem všechno...nemůžu žít s černým svědomí že jsem podvedla. Musela jsem mu říct že je konec. Už zase nezvládám řídit ten můj život. Jsem zase někde jinde než ostatní...všichni stojí ve prostřed v hloučku a baví se...já jsem odstrčená uplně vzadu v černým rohu...sama...ale ne tak uplně sama, mam tam samotu, strach, paniku, lítost, smutek a hodně dalšího... tak proč říkám že ...sama???? Když to tak vezmu....mám docela dobrou společnost... Ale proč se tak cítím??? Sedím tu a přemýšlím jestli celej můj život má vůbec cenu...myslim že v něčem jo....ale asi převáží odpověď ne... Zklamala jsem na rás hrozně moc lidí a do smrti si to neodpustim! Ale proč tu mluvim o sobě??? Neměla bych spíš mluvit o klukovi kterýmu jsem k smrti ublížila?? Jak mu asi je? Nejdřív byl smutnej, přešlo to na zlost a nakonec je z toho v pr*eli. Myslím že jsem mu to řekla...rozumně... V klidu, ale zdá se že to nepochopil... Na jednu stranu je mi ho hrozně líto, ale zase je dospělej a tuhle reakci sem nečekala že se "urazí" a nebude mi odpovídat. Nevim co dál, jak bude asi pokračovat můj do teď hroznej život??? Bude to horší a horší? nebo se na mě usměje trocha toho štěstí a budu zase jako v 1. třídě? že budu mít radost z každý maličkosti ?? nebo budu pořád stejná, pořád ta stará lili která prej neví nic o životě? která musí bejt šťastná díky jejímu tatínkovi který jí dá všechno na se koukne?? NE!!! tak to neni! Peníze nejsou všechno a člověka šťastnýho neudělá! Ale to bych zas mluvila o něčem jíným...nechám se unést znovu do mojeho " krásnýho" světa . Měj te se líp nž já... mám vás tu všechny moc ráda a děkuju že jste si ten blábol přečetli