Zabíjíš mě

Anotace: tím, že mi mě už nikdy nevyslyšíš, pohřbila jsi mě

Nechápu, jak se můžeš chovat takhle, to byla tvá láska opravdu tak slabá, že v ní nebylo pochopení, pro moji osobnost? Nestál jsem ti za to, aby ses snažila mě chápat… Jsem v prdeli… Zavdala jsi mi tolik příčin tě nenávidět, bylo to včera, kdy jsi mi znovu zlomila srdce, plakal jsem jenom kvůli tobě, plakal jsem, a proklínal tě, proklínal tvá slova, tvé chování, tvou sobeckost… Myslíš jenom na sebe a na svoje trápení, myslíš si že jsi jediná, které bylo ublíženo, nedokážeš se chovat alespoň s úctou, mám milión důvodů tě nenávidět a přitom se objeví vždycky něco, co mě nutí tě neustále milovat, proklínám svoje srdce, proklínám se za to, že jsem ho svěřil do tvých špinavých rukou, proklínám tenhle život. Dokážu tě vůbec vymazat? Dokážu to někdy? Ty jsi tak hluboko, nikdo nikdy nebyl tak hluboko, zabrala jsi moje srdce, pamatuji si časy, kdy jsi říkala, že se bojíš že mi vrazíš dýku do srdce, tak vidíš tvé obavy se naplnily, porcuješ si mě na kousky… Každý den mě tady ubíjí, umírám a rodím se znovu a znovu, abych mohl znovu umírat a aby všechno dobré, co ve mně ještě zbývá postupně sešlo. Tolik jsi toho řekla, všechno jsi zapomněla tak rychle, všechny ty příliš milé lži, lži které ze mě udělali tohle. Tvoje řeči o lásce, o tom jak mě miluješ, o tom, že mě neopustíš… A přitom jsi nebyla schopná pochopit ani moje pocity, moje myšlenky. Jsi slepá, jen zaslepená vlastní bolestí, ničící a chladná. Mám milión věcí, které bych ti mohl vyčítat, vytrpěl jsem kvůli tobě tolik bolesti jako kvůli nikomu a přesto se moje srdce ohání láskou k tobě. Nejradši bych ho vyndal a zahodil, táhni srdce, už tě nepotřebuji, jsi mi jen neobtíž, tak táhni, ona se už nevrátí, musíš se s tím smířit, smiř se s tím, že tě nikdy nepochopí, že se o to ani nepokusí, že jí jsi ukradený, nezaslouží si tě, jen ti ubližuje, tak už jí nemiluj! Kéž by byla moje láska tak slabá jako její, ta její se rozplynula po pár slovech, po pár slovech, která měla značit něco jiného, než si myslela…. Nepochopila mě, tak se na ní konečně vykašli, už žádné slzy pro ní, nestojí za to, vzpomínáš, včera jsi si to slíbil, tak se nenech zviklat, ublížila ti nesmírně a ani si to neuvědomuje, je jí to jedno, asi si myslí, že nemáš pocity, že nejsi člověk, myslí si, že jsi jí nikdy nechápal, tak ať si to myslí. Zavírá před tebou svoje oči, kašli na ní! Já vím, že jsem lepší, jsem lepší než ona, protože jsem plakal, kvůli jejímu utrpení. Vždy i tě stačilo vidět smutnou a byl jsem naměkko, plakal jsem, bylo mi to líto… Zajímalo by mě jestli bys plakala ty, kdyby mě viděla, jak se svíjím bolestí, jak se mi plní oči slzami. Asi by sis to vysvětlila taky jenom jak, že to na tebe hraju? Nebo já nevím, asi si myslíš, že nemám srdce… Ale já už ho nechci! Ať jde pryč, ať jde moje zasraný srdce pryč. Nikdy jsem se sem neměl narodit, protože v tomhle světě pro lásku není místo. Nedokážu ho v sobě nosit. Nedokážu, protože s ním nosím i jí.