Problém společenské identity

Anotace: Tam, kde začíná celý problém jsou lidi. Sami sebe problematizují, dostávají do problému.

Problém. Lidé si dělají problémy. Lidé si je dokonce i dělali a dělat budou. Pořád, záměrně a s jistou dávkou nutnosti, či sledováním nějakého cíle. Společenská identita, tedy to, jak je kdo pojmenován, označen, které vlastnosti mu budou dány, je založeno na vlastní vůli. Společnost nejenom že lidi nutí se identifikovat, zformovat, nebo nějak zviditelnit. Ale to je právě chyba a problém celého společenství. Lidé se v rámci svých nutných tužeb a potřeb potřebují zviditelnit, zvýšit svůj ohlas, atd. Společnost, a společenství celkově je založeno na tom, že potřebují svou identitu povznést nad identitu jiných. A těžce se vyrovnávají se svou zneuznanou identitou. Proto, pokud se nemohu já jako jedinec prosadit, být společností respektován, plně a celkově identifikován a přijat, musím škodit druhým. Takto a v tomto vzorci uvažuje většina neuznaných a poškozených „neuznaných“ a „bezejmenných“ identit. Tam, kde se nedostalo zadostiučinění a náležité satisfakce se ego, které neaspirovalo do výšin uznání a lesku slávy cítí ponížené. Komplex jedince, v celku jako nešvar a problém společnosti.

Ale jak to odstranit? Místo toho, aniž bychom lidem kladly obtíže, tenata do jejich skromných životů, snažme se přistoupit k identitě společnosti přistoupit jinak. Netřeba se mocensky prosazovat, žádat o uznání ve společnosti, kam jsme bytostně přiděleni, například do práce, školy, rodiny, společenství přátel, atd. Společnost sama nám nějakou identitu přiřadí, nějak nás označí, a tím nám podá souvislý úsudek o nás samotných. A není to na úkor jedince proti druhým. Pokud to není výslovné, vždy nás nějak někdo hodnotí, protože vždy zaujme nějaký soud. Proto identita ve společnosti je vyžadována povětšinou jako něco, co je třeba si držet, a zápasit o svou viditelnou vizitku vně společenství. Avšak nikoli na úkor druhých. Každý může operovat se svou identitou, svobodně, a může být svou angažovaností žít po boku jiných identit, které také rády by seznaly vrchol uznání. Nikoliv na úkor druhých prosadit svou identitu, ale ruku v ruce s jinými, čímž se pospolu zvedne identita celé společnosti, společnost bude rehabilitována a uzdravena od nešvarů a problémů, která jim nadělila lidská sobeckost. Společnost je v tomto případě individuálním součtem těch identit. Ač si to leckdy nehodláme uvědomit, přiznat, je třeba o tom hovořit, a neříkat že to nejsou velká témata.