Měl jsem pro koho žít

Anotace: nyní nemám nic, jenom další zpověď, vypsání se

Je to docela nedávno, kdy se můj život začal zlepšovat, začal se odvíjet tím správným směrem. Zamiloval jsem se do jedné dívky, žil jsem pro ni, chtěl jsem ji dělat šťastnou, dávat jí lásku. Byl jsem rád, byl jsem šťastným, nakonec jsem v ní našel i pochopení, které jsem jinde nenacházel a které jsem vždy hledal. Vše se začalo zlepšovat, postavilo mě to na nohy, stával se ze mě lepší člověk, věřil jsem v budoucnost, měl jsem svojí naději, že všechno není ztraceno. Zapsal jsem si ji do srdce, byla pro mě vším, naprosto vším, celý můj život. Ale ne všechno bylo dobře, ne vždy jsem se cítil správně, ublížil jsem jí, pochyboval jsem o sobě, nebyl jsem si jistý. Ztratil jsem ji a už jsem ji nedokázal získat zpátky, přestala mě milovat, uvrhla mě zpátky do samoty, do přežívání, do smutku a jak se všechno začalo zlepšovat, tak nyní se to sesypalo jako domeček z karet. Potopilo mě to, připadám si prázdný. Nyní jsem v neustálé bolesti, nedokážu se od toho odpoutat, snažím se zapomenout na někoho, kdo pro mě znamenal všechno, byla mojí vírou, mojí nadějí, mojí jedinou láskou, mým společníkem i přítelem... Hledal jsem v ní pochopení a lásku. Vkládal jsem toho do ní moc, měl jsem na ní moc nároků. Bylo to pro ní těžké, kolikrát jsem se choval nemožně, nedokázal jsem tomu štěstí uvěřit, nedokázal jsem uvěřit, že mohu být milován, ona mě opustila. Opustila mě ve chvíli, kdy jsem se jí otevřel a dal jí srdce, ve chvíli, kdy jsem naplno začal věřit, ona přestala. A proto se trápím, proto jsou mé dny prázdné, nanicovaté, ona byla moje poslední naděje. Dřív jsem si říkal, když to nevyjde s ní, tak nikdy, je to poslední šance, jak zachránit tenhle život. Říkal jsem si, že nemám co ztratit, že můžu jenom získat, když to s ní zkusím, ale nebyla to tak úplně pravda, ztratil jsem srdce, které jsem jí dal, ona o něj ale nestojí, už o mě nestojí. Ach jak jí na mě asi záleželo, když mě mohla přestat milovat za takovou chvíli? Jeden týden v jejích očích euforie a láska a druhý týden nenávist. Jak byla její láska silná, když v ní nebylo pochopení pro moje problémy, proč, když jsem se jí snažil vše vysvětlit ve mě ztratila důvěru... Tolik jsem se snažil, proč jen to se mnou vzdala? Asi nestojím za tolik snahy, nestojím za nic... Už aby mě něco vymazalo z tohohle světa... Dnes jsem měl opět sen, tentokrát byl příšerně skličující, už přesně nevím o čem to bylo, jenom si pamatuji to zoufalství, pocit naprosté bezmoci a ubohosti. Bylo to tak skutečné, nechci tak skončit, ale vypadá to, že moje srdce mi nedává moc na výběr, je pořád v jejích rukou a chce se k ní pořád vracet. Hrozný pocit.