Trápení pokračuje, zasnění

Anotace: už to ani nečtěte, stejně jsem zabral celou tuhle rubriku svými nezajímavými nudnými úvahami o svých problémech, tahle je také trochu o přirozenosti

A tak jsem šel zase pozdě spát a ta černá nálada na mě zase doléhala a tak jsem zase moc brzy vstal, abych viděl v hlavě zase ji.. Abych viděl tu, na kterou se už tak dlouho snažím zapomenout, ne není to tak dlouho, jen pár měsíců, nicméně pro mě to je jako věčnost, vše jako by ztratilo chuť... Dnes jsem měl slušný depky, je to pořád horší a horší a to jsem čekal, že se to nějak zlepší.. Ale tak co, stala se mi jedna zajímavá věc, uprostřed vší te bolesti, co mě naplňuje a dělá ze mě někoho, kým být nechci, jsem seděl ve škole a díval se z otevřeného okna, sledoval jsem jeden strom, nějak mě očaroval, asi je to blbost, protože je to jen obyčejný strom, že? Dokonce bez listí, jenom hromada žijících větví a přesto pro mě skýtal v tu chvíli tolik krásy. Pozoroval jsem všechny ty rozmanité tvary, které vytvářely jeho větve a jeho mohutnost, díval jsem se na hnízdo v jeho korunách, dokonce k němu přilétl i jeho majitel... A tak jsem si říkal, proč nemůžu jen taky létat, proč raději nejsem ten pták... Choval bych se přirozeně a okolní dění by mě nijak nerozptylovalo, myslím, že bych tak byl mnohem šťastnější. Přišel jsem na to, že v přirozenosti je veliká krása, ze zamyšlení mě vyrušil až profesor, který viděl, že jsem duchem úplně jinde a položil mi otázku. Pak jsem měl strach, že ji potkám, ve chvíli, kdy mohla projít okolo, jsem se zase začal uvnitř celý třást a srdce mi bušilo úplně stejně jak dřív... Naštěstí neprošla kolem, neviděl jsem ji, jsem za to rád, nevím, jak bych se na ní měl podívat, nevím jestli bych se na ní byl schopný podívat, aniž bych se rozpadl, tak jako už tolikrát předtím. Všechno je od té doby jiné, od doby, co jsi mě opustila jsem ztratil veškerou chuť do života i jeho smysl, už mi na ničem nezáleží a na mě ze všeho nejméně a je to nyní i vidět, dnes mi matka vynadala, že se mi zhoršily známky, ono ani nejde moc o to, jestli se ty kraviny učím nebo ne, to je vcelku fuk, ale vím, že když jsem byl s tebou tak šlo všechno líp, všeobecně všechno... A nyní? Nyní už není víra, není budoucnost, není snaha, je to jen přežívání v samotách a já nemám žádný smysl, ničí mě to.