Tohle je vážně paradoxní

Anotace: Víte, už nad tím přemýšlím dlouho o lidech o společnosti o mě

Je to zajímavé, že i přes to kolik je tu všude lidí, no to je slabě řečeno, je to tu doslova přecpáno všudy přítomnými lidmi, se dost z nich cítí opuštěně. A to nejsem jenom já, je jich mnohem, mnohem víc. Není to hloupé? Proč se to sakra děje? Myslím, že ten problém je bude celospolečenský nebo něco takového... On dneska nikdo nemá pořádně čas, ale proč vlastně? Vždyť se podívejte, co všichni děláte, kam všechno to lidské úsilí směřuje, vždyť to nikam nevede! Všechen ten spěch, všechen ten pokrok, k čemu to, vždyť je to tak daleko od přirozených lidských hodnot, tak daleko... A já se vás ptám, k čemu nám kdy bude všechen ten pokrok, všechna práce, kterou konáme úplně zbytečně, nepřijde vám zbytečné dělat něco, co nemá smysl nebo vás to nebaví... Někdy mám opravdu šíleně dekadentní pocity, přijde mi, že nic tady nemá cenu, to co dělám já je šíleně nenaplňující, chodím do školy, předměty co se učím, jsou nevyužitelné, vím, že mě tam pro život nic nenaučili, trápí mě, že nic neumím, jsem jen jedno velký ubohý nic a bohužel si to plně uvědomuji a bohužel mi to i vadí... Všechno je plný spěchu a stresu, většině lidí jde jen o peníze, sedí doma ve svých křeslech a žerou ty sračky, co jim posílají do jejich televizí. Je tohle opravdu vysněný život? Proč bych se tu měl zdržovat, když mě to tu akorát štve, proč bych měl žít, když nemám důvod? Vás to možná baví, možná jste nadšenými milovníky nějakého televizního pořadu a tak sí říkáte, co jsem to za idiota, ale já vám řeknu co, vaš životy jsou pro mě ubohé, akorát vy to tak nevidíte. Možná by bylo lepší všímat si důležitých věcí, třeba vaši blízcí, vaši přátelé vaše rodiny, ale i lidé z okolí. Dělá se mi špatně z toho v čem žiji, tolik arogantních lidí, kteří myslí jen na sebe a nejvíc se bojím toho, že tomu jednou taky podlehnu a skončím v křesle u televize. Zatraceně, nenechám to dojít tak daleko!