Ne, ona si to už nepřečte

Anotace: jen tak trochu odpověď na komentář, jen tak trochu další moje úvaha... :(

Proč je to všechno tak na nic? Jsem už tak zoufalý, všechno to ve mě vyplouvá na povrch. Od té doby je to úplně na hovno, už nevím co to je radost, nevím... Chce se mi snad i opět brečet, proč, když jsem tě tolik miloval...proč? Za co? Vždyť já ani nevím, co jsem udělal špatně, já se jenom chtěl svěřit, tak proč jsi mě opustila? Jak mám bez tebe žít? Jak?:'( Já nevím, nebaví mě to tu, už z toho slzím, je to tak na nic, nic mě nenaplňuje... Všechno jsem dal do tebe, úplně vše... Už nežiju, proč jsi mi to udělala? Proč jsi mě poprvé políbila, abys mi pak řekla, že už mě nemiluješ? Proč jsi říkala, že mě neopustíš, že mě nepřestaneš milovat, když tu teď nejsi... Proč jsem se ti rozhodl plně důvěřovat, chtěl jsem ti toho dát a sdělit... Jak mám takhle žít, nejde to, zapomenout, nejde mi to. Pořád tě vídám ve svých snech v osamělých nocích a ptám se... Proč? Nikdy jsem nikoho tolik nemiloval, proč ti to bylo tak lhostejné, vážil jsem si tě, proč jsi to tak neviděla? Přál bych si aby ses na sebe mohla podívat mým pohledem... Snad bys pak pochopila. Nevím, proč jsi se rozhodla mi ublížit, já ti věřil... Jinak bych se už netrápil... Tys mi nedokázala uvěřit, jak moc pro mě znamenáš, byla jsi můj život... Celý život, ale to asi nechápeš, nebo nechceš... Rozhoduješ vžy jenom podle sebe, na moje pocity jsi ohledy nebrala, vážně bych se vsadil, že tě nikdo nebude milovat tak jako já... Je mi to líto. Chtěl jsem tě jenom dělat šťastnou a být s tebou šťastný. Nevím, asi je to moje chyba, že jsi ve mě přestala věřit, moc mě to mrzí, měl jsem být lepší... Miluji tě :'(