Měla jsi pravdu...

Anotace: jsem vážně slaboch.. troska, takového jsi nechtěla, já vím, nechtěla jsi, aby na tobě byl někdo tak závislý... bohužel ja jsem

Asi jsi měla pravdu, nyní si tak opravdu připadám, jsem opravdu troska. Nedivím se, že jsi odešla, měla by jsi se mnou stejně akorát starosti, chtěl jsem po tobě, abys mi pomohla a to jsem neměl... Dřív se mi tohle nestávalo, ale bylo to ve mně vždy, přijdu si tak ubohý… Jen tu sedím na židli a z ničeho nic mi najednou z očí tečou slzy a já nevím ani přesně proč. Z ničeho nic mnou projíždí pocity, je to strašně nepříjemné, opravdu mě to bolí u srdce … a zase. A já si myslel, že už žádné slzy nemám, ale najednou tečou, prostě tam jsou, asi jich tam je hodně. Všechno mi hrozně začernalo, tolik lituji toho, že jsem přišel o to nejcennější, co jsem v životě měl, o tvojí lásku… a to ze mě dělá ještě většího zoufalce, než co jiného, ale prostě si nemůžu pomoct, mrzí mě to, pořád tě mám v srdci, brečím jako troska, přesně jak jsi řekla… Jsem takový, dobře, že už tě netrápím… to je dobře, snad ti moje láska byla aspoň k něčemu… doufám, že ti to aspoň trochu pomohlo, že jsi posílila do dalšího života. Snad už na mě nemyslíš, tak jako já na tebe, ty… Ne, určitě už ne… ani nemusíš, vždyť já pro tebe byl vždycky, proč bys o mě tedy měla stát, ty nepotřebuješ slabocha jako já, který se nedokáže ubránit ani citům k tobě. Můžeš mou klidně pohrdat, lámat mě a stejně jsem úplně ztracen… Nechápu proč to tak bolí? Co tak najednou sakra? Proč tolik slz, já už skrz ně ani nevidím, myslel jsem, že se to zlepší, ale je to se mnou pořád horší a horší, chápu, žes na mě nechtěla plýtvat tvou snahou… Tak mi to promiň, nebyl jsem dost dobrý, nebyl jsem už tvůj anděl, nedokázal jsem to, je mi to líto. Snad víš, že bych tě rád držel v náručí a létal s tebou, ale už nemám křídla, už nemám vůbec nic, co bych ti mohl dát. To je všechno co bych chtěl říct, snad ještě, že vůči tobě nemám zášť, protože moje láska k tobě ji vždy porazila a vždycky tomu už tak bude. Asi už mi není pomoci, kéž by to nějak skončilo... Doufám, že už jsi mě zapomněla… Třeba si myslíš, že jsem ani nebyl, odstranila jsi mě mimo vzpomínky, někam do snů, do něčeho, co nikdy nebylo… Snad ano. Neboj já dodržím své sliby a nebudu ti do života víc zasahovat… Už jsem toho zkazil dost. Snad alespoň víš, že jsem to myslel dobře, že jsem chtěl především, abys byla šťastná ty.