Literu
Literu
Povoláním strach,
na duši úzkost a prach.
Koutkem oka sledovat,
jak mizí rosa s ranní trávy
A snít....snít
doufat na hraně života
v neočekávané myšlenky a
třesoucí se rukou je podporovat.
Létám v oblacích, věříte moji drazí, končím na propadlišti Literu...
Všichni zoufalci, všichni nadšenci tu našli své místo, nesoupeří o prvenství...
jen doufají v nemožné, vypisují své životy,
své osudy, škatulkují je do podstránek...
báseń, povídka, úvaha...
snaží se nahradit co ztratily,
snaží se žít online.
Karikatura mojí duše, nadhled, nebo zoufalství mě sem stále přitahuje, vypsat se, vyplakat....
koketuji s myšlenkou na konec...
na konec psaní,
konec všeho.....
je nás tu takových spousta...
Mnohotvárnost životů i chvilkových emocí je hluboko vryta na modrý podklad, tak snadno smazatelný, ale jen odsud...
z našich srdcí, z našich duší, z našich životů to tak jednoduše nejde...
jak jednoduché a zároveń složité to je.
Žádost o podání přiznání přijata...
zoufalství a trápení...
hlavní nabídka dne a vyvraťte mi to někdo !!!
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
..nevím co napsat...ale něco chci...
prostě krása..nemám slov..víš...nevím co ti na ta slova odpovědět..protože odpověděli jiní...
15.07.2008 17:22:00 | Lady Carmila
Zůstaň a žij :o)
Bojuju teď s časem, málokdy se sem dostanu, ale ráda Tě čtu ... a držím Ti palečky, ať si vybojuješ svou bitvu jako vítěz :o))) Posílám Ti veliké pohlazeníčko :o)
29.06.2008 19:28:00 | Beepat
Píšeme...
všichni...
vzkazy pro ostatní?
Nebo pro sebe pár prožitých chvil?
Nebo hledáme hebký dotek? Rady?
Každý z nás něco z toho okusil...
Píšeme...
všichni...
ať písmenkohraní,
či vnitřní bolest kamsi do mezer...
radosti, stesky, doteky, co hladí...
skládáme ve svůj malý necesér...
Třeba se někdy něco z toho hodí...
Třeba se budeš chtít jen tak něčím projít...
:o)
02.05.2008 18:03:00 | Cecilka
Nebudu se pokoušet nic vyvracet. Sama jsem jedna z těch, kteří už přemýšleli nad koncem psaní. Přes všechno jsem se pokaždé vrátila...
02.05.2008 10:00:00 | Anewue
sypejme, plakejme, ryjme do modrého podkladu naše radosti i bolesti! Protože se nám uleví...tak zůstaňme!
29.04.2008 15:34:00 | bysh
Úvaha je velice se vtírající do srdce,řeknu to přímo do mého,které opět zabolelo.
Ale bývá to i bez úvahy.Čas bolest mírně otupí a dnes vím,že není léku ale jsou tu lidé a vnoučata hlavně co by jim bylo jako mně a to nechci-proto žiji a žiji jak to jde.
25.04.2008 22:01:00 | s.e.n
Krasne jsi uvahu napsala , i kdyz mas pravdu, nic nevzdavej a zustan s nami!
25.04.2008 21:32:00 | carodejka
