Achjo to je prázdnota

Anotace: ja vím, že se opakuji...ale když pořád je to stejné, pořád se tak citím, tak o tom alespoň něco napíšu

Celý den je na nic, úplně celý dlouhý den... Já už vážně nevím, co si počít... je to trapný .. nechci o tom už ani psát, není taky o čem... Ve mně už asi nic nezbylo.. Nějak tomu podléhám, prohrávám, teď už by mě někdo z bryndy těžko tahal, ale snad se o to ani nikdo pokoušet nebude, ne, že bych nechtěl... ale je toho dost zničeno a nechtěl bych zklamat... Kdo by chtěl zničenou trosku, že jo?...Tohle už se podobá tomu, čemu se říká konec, nic mě tu netěší, není tu nikdo, kdo by nějak potěšil. Nevím, mám tu vůbec být? Má cenu sem něco psát? Je to aspoň zajímavé pro někoho? Pomůže to někomu? Nebo je to stejně zbytečné, jak moje celá existence? Jestli si z toho někdo něco chcete odnést, tak byste se měli vyvarovat všemu, co vás dostane do stavu, kdy se cítíte takhle. Já se o to hodně snažil, ale vždycky to nemůže vyjít...