nejlepší přátelství

Anotace: snad ne ani úvaha, jen vzpomínky ...psaný pro jednu osobu ..a ta ví:)

Kdybych zde měla zavzpomínat a rozepsat se nad situací , která přetrvála plus mínus celé působení na základní škole,bylo by to asi takto. Do mého života vždy vstupovalo lidí, známých a kamarádů dost, přičemž nechci a ani nemůžu srovnávat kamaráda takového, který mi byl společný pouze zálibou nebo lavicí a kamaráda, který se mě zastával před lidmi, kteří možná jen příliš rychle dospěli. Jen minimálně takových lidí(dětských kamarádů) tušilo co se ve mně jako takové skrývá. Mé sny, cíle, idealistické představy, ale i trable a trápení se většinou na veřejnost nedostávaly, tudíž nemohu říct, že by byl pro mne kamarád oporou. Většina lidí jen tiše záviděla a vytvářela si názory, že snaha člověka něčeho dosáhnout vždycky znamená jen jediné a to lézt učitelovi do zadku. Nic zvláštního by na tom nebylo, kdyby takový názor neměli i ti, kteří mi byli v té době nejblíže. Teprve až s devátou třídou přišli lidé, kteří pro mne znamenali opravdu mnoho. V té době jsem se přesvědčila, že největší pochopení pro něco takového má kluk. Možná proto, že jeho cíl směřoval stejným směrem jako ten můj. Později jsem poznala dívku, která nepatřila k lidem se stejnou zálibou ani k lidem, kteří působili ve stejné třídě. Lišily jsme se mnoho, jak věkem, zájmy, ale i přes to jsme si rozuměly. Byl to takový kamarádský vztah, který mi byl dříve neznámý, ale v té době velice sympatický. Naše pouto bylo čím dál silnější. Prožily jsme spolu celé prázdniny, celé dny jsme lítaly po venku, hledaly si nové kamarády a především jsme byly šťastní. Jediné co nás vždycky trápilo byla myšlenka, že s koncem prázdnin vše skončí a naše komunikace dále zůstane jen přes mobil. Ta dívka mi byla nejblíž ze všech lidí a já věděla, že se naše cesty musejí rozejít. Časem naše komunikace slábla a ztácela to, pro co jsme si tolik rozuměly. Důvěra, kterou jsem v ní měla dočista vymizela. Nikdy jsem nedoufala, že se zklamu v něco, čemu tolik věřím. Zasáhlo mne to natolik ,že jsem už nikdy nepočítala s tím, že se na světě objeví někdo takový, kdo pro mne bude mít pochopení, bude při mne stát a bude mne potřebovat. Spíše jsem měla obavy, jak zapůsobím v novém prostředí, v novém bydlišti. S lidmi tam jsem si nakonec velice rozuměla, ale pořád jsem nenašla a snad ani nehledala to, co je pro mne nyní jednou z nejdůležitějších věcí. I přes to, že jsem s těmi lidmi trávila veškerý čas, trvalo dlouho, než jsem je doopravdy poznala. Důvěra, pochopení, znalost přicházely pomalu, ale o to lépe se mi na to vzpomíná. Znovu přišel člověk,který mi byl svou povahou, duší, úsměvem, upřímností velice blízko. Ale ani tenhle vztah nepřicházel rychle, vybudovat si důvěru a poznat nepoznané trvá vždy dlouho. Bylo by chybou nerozepsat se nad kamarádkou, díky které bude mít tento text nějaký smysl. Je to člověk, který mi dokázal, že ve světě ještě světlé výjimky nevyhasly. Právě ona je tou, která mne nezná jen jako fanouška sportovních klání, ale především takovou, jakou doopravdy jsem. Není jiného člověka, který by o mne věděl tolik, který by se více orientoval v mých přednostech a slabostech, v mých problémech a v mých radostech..Kdybych měla za úkol přirovnat k lidské duši pojmenování Nejlepší přítel, byla by to právě ona. Její cit a optimismus mi dodává nekonečně mnoho energie, kterou často potřebuji. Další věcí, kterou považuji v lidské společnosti za výjimku a za velmi důležitou je upřímnost, které má přebytek,čehož si velice vážím. Nyní mi ke stýskání po ní stačí jediný den, jsem na ni tolik navyklá, že si bez ní svůj život nedokážu představit. Nikdy nezapomenu na to co jsme prožily, na to co mi dala a na její věčný smích. Je to ten nejdůležitější člověk, kterého jsem za život poznala a nikdy bych ho nechtěla ztratit. Nemyslím si, že by mohl náš vztah vyhořet díky vzájemné neschodě,spíše mám strach, z chvíle kdy se naše cesty rozejdou. A nakonec bych jí, vlastně TOBĚ, chtěla poděkovat, za to, co pro mne děláš a za to, že tu díky tobě nejsem zbytečná.