Poprvé...naposled?

Anotace: Všechno bylo dobré do té doby, než přišel poslední májový týden....

Všechno je jednou poprvé - první útrapy a strasti, první dobrodružství, první slovo, první úsměv, první láska ....Všechno je jednou poprvé, i můj pobyt v nemocnici....
Květen
, měsíc lásky a radosti a také měsíc mého narození. Své šestnácté narozeniny sem oslavila jak jinak než s rodinou - společný sváteční oběd, poté gratulace s ohranými frázemy a s upřímnými polibky. Tenkrát bylo ještě vše dobré....
Týden poté - středa 28. květen. Okolo osmé hodiny večerní přišel nečekaný zvrat. Nepopsatelný pocit v mém těle. Nemůžete se nadechnout, srdce vám bije jako splašené a vy jen čekáte na to poslední - konec.
Kdy přijde? Tak prosím, už se nechci trápit, bolí to, nevydržím to, s každým bolestivým nádechem se moje síly vytrácejí z těla. Celá se třesu návalem strachu... strachu o sebe.
Půl dvanást v noci - po zdlouhavých vyšetřeních se konečně ocitám na pokoji, kde celá vysílená ulehám do jedné rozestlané nemocniční postele. Je tu dusno, do plic se dostává málo tak pro mě potřebného kyslíku. Žaludek se mi svírá, je mi zle a chci jediné - ať už je konec. Ale nepřichází.
Čtvrtek, 29. květen. Probouzím se. Oči těkají po pokoji, hlava se mi motá. Pokouším se vstát, nepředstavitelná bolest mě srazí zpět do útrob vyhřáté postele. Všimnu si napojených přístrojů, které kontrolují mé zběsilé srdce. Někdo přichází a donáší snídaní. Stejně nejím, nedostala bych do sebe ani okoralou kůrku chleba natož hned rohlík s pomazánkou a nápoj, podobající se směsi vody s něčím šedivým. Polknu, cítím hořko v krku. Jak dlouho tu jen budu? A budu vůbec ještě zdravá?
Dnes už jsem zde třetí den - je to tu nekonečné. Výsledky z vyšetření nepotvrdily žádné závažnosti. Doktor, takový milý člověk staršího věku s černými obroučky brýlí. Přišel a na otázku, zda-li mě zítra pustí, odpověděl, že rád. A já sem taky moc ráda, už jen kvůli tomu, že se cítím mnohem líp a taky kvůli tomu, že se zase setkám se svou rodinou, přáteli, známými a taky že už konečně budu moci nastavit svou pohublou a bledou tvář zářícímu slunci, které tak moc miluji, a větru, který bude čechrat mé vlasy.
Tak uvidíme...