Čím chceš být?

Anotace: Nemůžu se rozhodnout, často váhám, jsem totiž váha a vždy se nemohu rozhodnout a pak když se rozhodnu, dlouho přemýšlím jestli to bylo správné rozhodnutí.

Ve škole nám teď neustále pokládají otázku: Čím chceš být? A kam chceš jít na školu? Každý pátek máme místo občanky volbu povolání. Tam se máme rozhodnou, co bychom chtěli jednou dělat. Vím, že je to moc důležité rozhodnutí, musím se rozhodnout, co bude dále po škole a co by mě bavilo. Je možné, že to ještě nevím? Představu mám, ale ještě přesně opravdu nevím. Chtěla bych co nejdéle studovat, pokud to aspoň trochu půjde.
¨
Už od mala mi každý říká, že mám vyřídilku. Byla jsem schopná se naučit hrozně dlouhé básničky a jednu jsem říkala i u zápisu a učitelka zůstala koukat s otevřenou pusou a řekla, že tohle ještě neviděla, pamatuji si to. Načež jsem pak byla vyfocená v novinách a ta fotografka mě zrovna vyfotila, když jsem vyplázla jazyk, takže krásná fotka, lépe si to načasovat nemohla, ale zpět k povolání. Ta paměť mi zůstala do teď, nemám problém si cokoli zapamatovat, pokud mě to aspoň trochu zajímá. Taky jsem si jako malá ráda hrála na reportérku, ale to i teď někdy.(smích) Měla jsem v zásobě plno záludných a zvídavých otázek a byla jsem neodbytná. Také jsem si hrála na moderování rádia a to moderování jsem si nahrávala, všichni říkali, že mi to šlo. Ale jak tohle všechno využiji v mém budoucím povolání?
¨
Možná bych chtěla být novinářkou a reportérkou. Bavila by mě práce s mikrofonem, ale i psaní článků v mé kanceláři a nebo s kafem někde v kavárně do notebooku. Nebo bych dělala reportáže. Klidně bych jela i někam do ciziny. Otázka ale je, jestli v tomhle můžu být dobrá a jestli bych někde práci sehnala. Musela bych opravdu umět psát články atd. No uvidíme.

Jednu dobu jsem také chtěla být právničkou. Pak jsem se toho ale vzdala, protože mi přijdou práva na mě moc těžká. Doma se toho hned chytli a všichni chtějí, abych byla právnička. Stejně si budu dělat, co budu chtít.

Taky jsem chtěla být psycholožkou, nevím, co mě to napadlo. Ale třeba vystudovat psychologii by nebylo špatný..

Je to těžké, stojím před těžkou životní volbou, ale ona zas tak těžká není, stejně skončim někde na gymplu, pokud se tam dostanu i když to pochybuju. Nemůžu si říkat, že je to ještě daleko. Jak řekl náš učitel:,,Čas běží. Vy si říkáte, že je to ještě daleko, ale teď právě uběhlo 45 minut vašeho života, které se nikdy nevrátí. Přemýšlejte o tom….“