Moje štěstí s krásnýma modrýma očima

Anotace: Nejdřív to měla být úvaha, pak se to zvrtlo v nevyhnutelné pocity o kterých jsem musela někam napsat. Vím, že asi nepatří sem, ale úplně někomu jinýmu do ruky ale ten je nechce.

Život nám čas od času ukáže co je opravdové štěstí tím, že nám ho vezme. Ideální život?Ideální štěstí?Ideální lidi a jejich povahy?Existuje vůbec něco takového?Štěstí?Co to vlastně je?Zdravý, přátelé, rodina a hlavně láska. Štěstí si většinou každý uvědomí právě když ho ztrácí. Nejdříve začínáme tušit, že nás opouští a dostáváme strach. Když jej ztratíme, uvědomíme si jeho cenu. Člověk chce najednou víc a víc a najednou nemá nic. Věčně přemýšlíme co by naší spokojenost mohlo navýšit. Více penízek, silácký řeči o podceňování našeho štěstí, o románku, o svobodě, o volnosti bez stereotypu. Reklama na řasenku co nedělá žmolky s heslem „chci žít“ mi připadá nesmyslná a k smíchu. Jako kdybychom se žmolky na řasách žít nemohli. Bez čeho se vlastně nedá žít? Bez lásky druhých, bez lásky k druhým a ne bez hloupé řasenky. Potom se tedy nedivím lidem zjizvených dobou emo, kteří pořád hledají své štěstí se slovy a pocity „nesnáším svět a lidi, nikdo mě nemá rád“. Čas od času každý z nás potřebuje najít opravdové hodnoty o kterých se dá mluvit jako o štěstí. Ztratit své štěstí znamená zároveň si uvědomit, že jsem ho měli i když jsme o něm nevěděli. Bylo tu celou dobu tak blízko a mi jsme dokonce před ním mluvilo, že chceme víc. Stále víc, hrab hrab. Až odešlo úplně. Jak zbavit se žalu, když přišli jsme o štěstí? Já bych chtěla křičet, plakat, rozflákat něco. Křičet není zrovna etický(ale proč se etikou řídit, když je nám zle), oči už mám opuchlí a bolí, a rozbíjet věci je mi líto. Nesnáším se za to, že jsem nechala své štěstí odejít. Mělo krásný modrý oči, který jsem milovala, protože byli Tvoje. Jiskřili s tvým úsměvem a já si toho všimla zrovna když odcházeli. To štěstí říkávalo „miluji Tě“ a milovalo. Ovšem já se jen usmála jako kdyby to byla samozřejmost a toužila poznat i jiné štěstí. Chybí mi mé štěstí a zoufale o něj prosíc hledím do těch krásných modrých očí hledajíc špetku naděje. Milovat? Prosté slovo se složitým dějem. Mít zase štěstí? Milovat a být milován. Bohužel jedno z toho občas schází. Strach? O to kdy na mě zase pohlédnou ty krásný modrý oči. O to být sama a bát se sama sebe. Už vím co štěstí znamená. Tvoje modré oči, Tvoje a moje láska, hodinové procházky, Tvůj smích, to když mě lechtáš a pocit že patříme k sobě. Tvoje fotky na mým stole, Tvoje vůně, Tvůj pohled chtíče a Tvoje ruce co mě hodí na postel, Tvůj příšerný zpěv a Tvoje radost z Nového notebooku. Nic nechci, jen když všechno to tvoje budu zase mít, moje Štěstí.