Když já mám pocit, že už to nevydržím

Anotace: je mi to líto...

Já se zblázním, bože, srdce se mi trhá na kusy, klepu se jako osika, proč je mi tak na nic, nevím jak dál. Omlouvám se za tahle slova, ale já opravdu nevím, jak dál, ze všeho nejvíc bych si nyní přál odejít, zemřít, přišel jsem o svůj smysl, sen i naději, nemám tu už co dělat. Nejspíš se to nikdy nezmění, nesnesu další noci. Já vím, že takhle už se nedá žít, trápit se každý den a každou noc pro někoho, kdo vámi bude pohrdat do konce života nemá cenu, ale já už žádnou cenu taky nemám, je mi líto, že to tak cítím. Miloval jsem. Jednou tu noc nevydržím, nedokážu to a udělám sobeckost, uteču před tím, před ní, před sebou samým. Mám pocit, že dnes je tomu přesně pět měsíců, pět měsíců bolesti, samoty, umírání, přežívání, pět dlouhých a bolestných měsíců, které mě vedou jenom k jednomu. Já už pro sebe nevidím žádnou budoucnost, už o ni nestojím, jsem uvnitř v rozkladu, byla mi vším, trvá to příliš dlouho. Co na tom, životů je přeci tolik, na jednom nesejde. Už ani nevím, jestli mi zbyl kus srdce k používání, snad už to nebude trvat dlouho, já to stejně asi dlouho nevydržím, ne pokud to tak půjde dál a nejspíš půjde… Ale bojím se, že bych tím ublížil jednomu člověku, je smutné, že to říkám, ale rodina mě z toho tentokrát už nedostane nebo spíš, já už bych na ně nebral ohled, zachoval bych se sobecky a zemřel bych, protože je to pro mě příliš nesnesitelné… Ten člověk se mi stal za tu chvilku co ji znám velice blízký, ale mám pocit, že mi pomoci není, že už jsem ztracen, protože mi srdce hlásí pořád tu stejnou chybu… Je mi to líto, nechci zklamat, přijde mi, až příliš troufalé od ní něco očekávat, nyní bych rád mluvil k ní… Kvůli tobě mě to mrzí ze všeho nejvíc, že se pořád tak trápím, že jsou chvíle, kdy mě něco nutí odejít, jak jsem řekl, jsi mi velice blízká, možná víc, než si oba můžeme dovolit, ale já vím, že máš vlastní život a že zasahovat do něj mi nepřísluší… Vím, že ti tímhle vůbec nepomáhám a poslední věc, co bych si přál je ti ublížit, sama dobře víš, že je mi líto, co prožíváš ty, taky bych si strašně přál ti s tím pomoci, ale asi to není v mých silách, potřebovala bys nějakého přítele, někoho reálného, takového, který by tě podržel, když ti je smutno nebo když tě stíhají všechny ty špatné věci… Člověka, který by ti ukázal, že na to opravdu nejsi sama a že se nemusíš bát, ale taky, aby to byl někdo, kdo není uvnitř tak vykradený a zlámaný jako já. Já už tu jsem stejně jenom pro tebe, kdybys potřebovala pomoc, už jsem si na to, že můj život nemá cenu docela zvykl, i když bych si to přál jinak. Ale neboj pořád tu jsem a budu tu, jak jen to jenom vydržím, slibuji. Jsem moc rád, když ti můžu být nápomocný v jakémkoliv ohledu nebo s tebou jenom být.