Autoanalýza

Ta holka byla děsně komplikovaná. Jo, jistě, měla dost vnitřní síly na to, aby dělala to, co měla ráda, ale? Ale! Nechtěla žít s lidmi, ale bála se samoty. Ztrácela se sama v sobě. Neměla ráda depresivní básně od prokletých básníků a lacinej humor za pět korun. Milovala knihy, chtěla číst, ale nedokázala udržet pozornost. Chtěla kluka, chtěla obejmout, chtěla, aby ji měl někdo rád, ale bála se lidem ukázat svoje nitro, zkoušela to. Ale vždycky v ní hlodal nějak zub, kterej ji ubezpečoval v tom, že jestli takhle bude pokračovat ty lidi ji sežerou. Zaživa! ("..s čímkoliv se svěříte, bude použito proti vám..") Lidi se jí smáli, byla o tom naprosto přesvědčená, nechápali, proč se taková holka trápí, z ničeho nic. Taková holka, co měla síly, že by mohla skály lámat a to jenom svou vůlí. Někdy měla chuť se odpoutat ode všeho, ale nešlo to, pořád si říkala, co si o ní budou ostatní myslet. Věřila, že když bude psát, pomůže jí to. Možná se ale ještě víc propadala sama do sebe.
Měla by přestat, hned teď. NEBO NESKONČÍ NIKDY!