Náš život... jako pružina?

Anotace: ...seděl jsem, byla tma, kručelo mi v žaludku tak, že jsem nepostřehl vlastní dech či tlukot srdce, a takto uvažoval nad svou pružinou... prosím o komentáře ať už zlé či dobré...

...Pokud lidé slyší o pružině, představí si hračku. Z boku je hranatá, když se na ni podíváte z vrchu, je kulatá, a pokud ji roztáhnete, tvoří ji spirála z materiálu, který je zvláštní svým elastickým významem na této podivné věci. Sám si s jednou stále hraji, a tak ji mám stále před očima. Napadl mě jeden fakt, že sice není chyba si myslet, že naše životy jsou jako yoyo, ale přece jen to není tak přesné, jako byste řekli, že vaše životy jsou jako natahovací pružiny. Od chvíle našeho narození je už naše pružina v pohybu. Je to náš život. Z boku hranatý, přímým pohledem kulatý a je tvořen zvláštní spirálou všech našich příhod. Nikdy ta pružina nebude taková, jakou bychom ji chtěli. Její krásu totiž tvoříme my sami. Když uděláme chybu, pružina se smrští o kousek do sebe, ale znovu se natahuje dál. Pokud opakujeme své chyby, smršťuje se pružina rychleji a natahuje zase pomaleji. Pokud máme stěstí, naše pružina je bez vady krásně zatočená. Tady si ale uvědomíme jedno. Materiál pružiny je pevný a přitom elastický a tím pružný, ale hlavně už je dán předem. Naši přátelé tvoří ten materiál, aby se naše pružina nezačala rychle rozpadat. Když je pružina natažená tak, že už jen málo chybí k prasknutí, uvědomí si člověk, že celou tu dobu si tu pružinu vlastně natahoval sám. Ale v tu chvíli znáte ten pocit, že už s tím nic neuděláte. A tak natahujme s rozvahou...