Bratrská láska

Anotace: Dalo mi to docela zabrat... Neměla jsem ze začátku vůbec potuchy o čem to je, ale měla jsem představu, jak to má vypadat.

Stále vzdalující hlasy lidí procházející se po opuštěném parku naproti tmavě osvícené autobusové zastávce plné těžkých a studených kapek deště bubnujících na zesmutněnou tvář pohledného chlapce. Jeho smutné těkající oříško-čokoládové oči smutní. Promočené těžké oblečení ho zebe. Popostává uprostřed všeho dění a třese se zimou. Stékající kapky rozmali jindy dokonalý make-up. Splihlé vlasy mu padají do čela a zakrývají převládající smutek po všem, co mu ho připomínalo. Bubnující kapky byly těžší a hustější. Vraceli se mu vzpomínky na vše, co měl rád. Stýskalo se mu a chtěl by vše vrátit. Prožít to znovu, ale nikdy nelitoval. Zabolelo ho u srdce. To bodání tolik bolí a vzpomínky se přemítají před očima. Jen stojí uprostřed a zoufale si přeje vrátit čas… Aby mohl naposled vidět nejkrásnější úsměv plné kouzla. Oči vyjadřující štěstí při pohledu na mne. Poslední dotyky rtů. Vášnivé vzrušující, ale přitom velmi slastivé, jakoby to byl první a poslední. Nikdy na něj nezapomene. Vždy se mi bude zdát o tak slastiplném polibku. Lehké setkání rtů předcházející v proplítání jazyků ve vášnivé hře. Vzrušující kousnutí jemně do spodního rtu všechno završilo. Záblesk vzpomínek prožité spolu. Chce se mu z toho brečet. Kdyby jen mohl vrátit čas a naposledy se mohli obejmout. Dal by za to svůj život. Obětoval vy za něj svůj. Nikdy si neodpustí hřích, který vůči bratrovi udělal. Opustil ho v nejhorší chvíli a zklamal jeho lásku. Miloval ho a chtěl by, aby mu odpustil, ale už nikdy mu neřekne slova lítosti, lásky.. Nikdy ho už nepožádá o odpuštění. Poslední den, co rozdělil nás, byl nevšední dešťový mráz. Vedle mě stál, jako blesk udeřil temný stín. Jak smířit se s tím, že v nebi jsi teď sám? Toužím volně zas dýchat, ale nemohu zapomenout… zapomenout. Stín venku slábne a měsíc svítí na protější temné stromy v parku, kde trávil tolik času se svým bratrem. Můj stín odchází, já zůstávám stát a vzpomínám na chvíle prožité s tebou. Jeho pokojem prázdným prochází stín a já jdu s ním. Po zdi semnou tančí a tím končí zlí sen… Volám, opouštím prázdná slova, že se vrátíš… že mě neopustíš. Už se nemám ničeho bát, už zase budu moct volně dýchat. Volám, pláči…. Tag der letzte ist… Bitte rette mich. Komm und rette mich…