Symetrická

Anotace: Tak zase jedno takové zamyšlení,která mě občas napadají při dlouhých zimních večerech a nejen při nich....

Když nevíš jak si lehnout,
a pořád se ti zdají příšerný sny,
musíš vstát a jít půlnoční temnotou,
hustou jak smetana.

Tvou duši honí náměsíčné zjevení,
a ty vidíš konečně svět,
tak jak doopravdy vypadá,
opravdové lidské tváře,
je to něco nového.

Ale je to jen chvíle mezi půlnocí,
a krvavím východem slunce,
ujištuješ se,že jsi médium před půlnocí,
a temnota se rázem rozplyne.