-Ubohá sebelítost-

.
.
.
A tam nahoře na půdě,v nejtemnějším rohu obrostlém pavučinami stojí její věčná záchrana.Věčná a vlastně i jediná.Babiččina skříň zázraků.Mistovsky zdobená nejrůznějšími ornamenty o nichž už nikdo nemá nejmenší ponětí.To jen ona ji chápala.Bylo to vzájemné.Symbioza...Šlo jen o to,vystoupat několik starých rozvrzaných schodů a s přítomností toho známého zvuku otevřít skříň tajemství,skříň zázraků,skříň pochopení...Stačilo jenom otevřít a všechno bylo rázem jinak.Stačilo jen vdechnout ten atypický vzduch.Stačilo jen vypnout..
Už zase tu stála.Tak jako nespočetněkrát předtím.Po tvářích ji stékaly slzy.Bylo by zbytečné někoho zatěžovat svými problémy.Stejně ji nemohli pomoct.Nikdo!...Vlezla si do svého hnízdečka ve staré,prázdnotou zející skříni a octla se v jiném světě.V tom jejím světě!Najednou to bylo tak snadné...
Čertví jak je jen možné,že se může všechno tak rychle pokazit.Během jediné vteřiny jde všechno do háje.Všechno,co se zdálo tak krásné,bezchybné a dokonalé.Bylo to záhadnější než bermudskej trojúhelník.Aspoň pro ni.Nejhorší bylo,že se tomu nemohla bránit.Chtěla,ale nemohla.Všechno to do sebe přesně zapadalo.Ani milimetr jakéhosi světýlka,které by mohla využít ve svůj prospěch.Spadlo to všechno.A najednou!
Využil toho!Všichni ji jen využívají!Ach ta její nekonečná naivita!Přivedla ji až sem!A každej večer ji nutí zavírat se v tejhle prohnilej skříni.Jen červotoči a ona!Sakra!Takhle to dál nešlo.Ale jak tedy?!Všechny cesty končili stejně tam.Tam kam se bála a tam kam tolik toužila jít.Ale nemohla.Vždyť ona ani tohle nemohla!Už kvůli matce a jejímu nenarozenému sourozenci.Jak jen se na něj všichni těšili...Kolikrát jí otec vykládal o nebezpečí stresu v těhotenství.Zvláště když už byla maminka v pokročilém věku...A tohle by bylo zřejmě víc než stres...Všechno se to proti ní spiklo!Užíralo jí to,zatímco všichni chodili nečinně kolem.
.
.
.