Krize středního věku

Anotace: napůl cesty

Leží mi to dlouho v hlavě, všude se o tom píše…knihy typu ,,konečně čtyřicet“, jsou na trhu pár let…ale ty jsem nečetla.
Někoho z Vás se to dotkne až později, někdo to má za sebou, ale dost lidí je v TOM věku.

Ne, tentokrát nečtete o pubertě.
Ta je taky pěkně drsná, ale neleží to jen na nás, máme většinou rodiče, i když je občas nenávidíme, a hlavně…život je před námi.

TA krize, o níž je řeč, chodí kolem 35.-45.roku, někomu zaklepe na rameno třeba v padesáti.

Přijde…a dějou se věci !

Myslím, že se projevy liší.
U mužů a u žen, a zároveň podle toho, jak žili dosud, podle zdraví duše i těla, stavu apod.

Například:. jinak dolehne tato doba na ženu svobodnou, bez dětí
a manžela, a tikají jí v hlavě hodiny,
než na tu, co se dosud věnovala rodině, a teď se lituje, že nic nestačila..

Ale pokud se dožijeme, tak to všichni zažijeme?
A někdy si i užijeme…a naše okolí s námi.

Vezmu si na pomoc C.G.Junga.
(spíš jako inspiraci, nejsem odborník)

Náš život dělí na dvě poloviny.
1.expanze
2.introverze

Dítě se vytrhne z nevědomí, a utvoří si vědomé ego.
To je nutné posilovat.
Najít si svou pozici a udržet si nadhled.
Proto rozvíjíme personu – masku, co nás chrání před druhými.

Persona udržuje kontakt našeho ega se světem.

Jenže, jak se staráme v první půli života o svoje ego, zanedbáváme mnoho jiných vlastností.

Důsledkem je vznik stínu. – zrcadlo ega.

Stín…to jsou naše potlačené, zažité i nezažité vlastnosti.
Důvody jsou morální, náboženské, sociální, výchovné…zkrátka všechno to,
co jsme si zakázali.

Stín není pouze temný.
Každý pól má protipól.
Čím více rozvíjíme nějakou vlastnost, tím více se opačná projevuje v nevědomí.

Podle Junga se to týká také čtyř funkcí vědomí:

myšlení
cítění
intuice
a vnímání

Když rozvíjíme své intelektuální funkce jednostranně, je naše nevědomí zaplněno infantilně pudovými projevy citů.
To se týká stínu osobního.

Pak máme ale ještě stín kolektivní :
v něm je obsaženo zlo obecné a temné stránky dějin lidstva.
Kolektivní nevědomí jsou zkušenosti celého lidstva – mýty, symboly a archetypy.

Např. animus a anima.
Mužské a ženské vlastnosti a rysy otcovství a mateřství.

V první polovině života se snažíme prosadit.
Proto se ztotožňujeme s egem.
Animu potlačujeme…a nevadí to.

Ale později je třeba sjednotit svůj stín s animou (animem).

Omezit projevy navenek, a vstoupit do sebe.
Uvědomit si své postoje a vlastnosti.

Ego se musí vrátit k ipsu, aby čerpalo sílu k životu.

Ego je vědomé – stín je nevědomý.
Ipso zahrnuje obojí…,,celého člověka“.

Ale cesta je dlouhá….

Muži dosáhli určitého postavení…leží na nich tíha uživit rodinu,
jsou stále ve střehu, aby nad nimi někdo nevyhrál.

Třeba mladší kolega, svobodný a bezdětný, co si užívá života plnými doušky,
jezdí se potápět, paří do rána , a dokonce si koupil motorku, po níž dotyčný čtyřicátník
léta touží…
Zdraví a kondice už nejsou, co dřív.Ale on to nesmí dát najevo.
A tak se užírá, má vztek na všechny a všechno, doma vrčí místo odpovědi, utrhuje se na ženu a děti.Přijde první zvýšená hodnota cholesterolu a krevního tlaku…občas někdo ze známých náhle zemře…

A doma? Protivná žena, co nechápe, proč je mrzutý muž.
Skoro spolu nemluví.
A děti v pubertě, synové zkouší, co otcové vydrží.

A ženy…?

Jsou obklopeny ideálem mládí a krásy.
Časopisy, celebrity, seriály…pořád se to kolem řeší.

Mají také mladší kolegyně, vidí vlasy bez šedin, nohy, co nemají křečové žíly,
velikost šatů 38…
Ráno občas zkoumají u zrcadla, co zase přibylo.

Všímají si tolika možností, co ony neměly….
díky změně režimu, a rychlým proměnám světa a společnosti…
všechno je jinak než bylo.

Ve dvaceti už byly vdané…žádná škola, cestování a prožitky.
Nemyslely na sebe…
Začínají se objevovat zdravotní potíže.
Ráno občas zkoumají u zrcadla, co zase přibylo.

Čtou o rakovině prsu.
Ale taky o tom, jak si muži stejně starých žen, hledají milenky, o dvacet let mladší…
A doma ?
Manžel na kanapi nebo stále někde pryč.
Vázne komunikace, a sex taky.
Děti už ji nepotřebují …každý má něco.
Jen ona ne.
Často neměla čas, vypěstovat si nějakou zálibu.

Vinu za to přičítá manželovi, nepomáhal jí dost.
A teď se mu teprve nechce.

Chováme se potom různě.
První typ reakce je ustrnutí, lpění na starém.
Člověk se stává omezeným a tvrdým.

Někdo se zabere do práce, tam si je jistý.
Má nasazenu masku určitého postavení, a nehodlá ji sundat.
Cítí se ohrožený okolím, chyby vidí jenom na druhých, firmě, rodině, státu…
Stejně tak to může být lpění na domácnosti, bytu, chatě, domu, autě…
Návrat stejných činností uklidňuje a přináší jistotu.

Opakem je únik ven.
Všechno dosavadní je špatně.
Čím víc si člověk uvědomí mylnost svých dosavadních názorů,
tím více se snaží žít v protikladu k minulému.

A projevy ?

Změny vzhledu.
(vlasy, tetování, plastiky)

Změny zaměstnání.
(často velmi radikální)

Změny partnerů.
(nevěry a rozvody, někdy pozdě litované)

Změny okruhu přátel.

Jiné záliby.
(např.extrémní sporty)

Ale také úniky…do alkoholu,
do mládí nebo do choroby.

A vlivem animy a anima se obě pohlaví proměňují…

Muži se občas hroutí…přemíra práce a zodpovědnosti za ty roky vykonala své.
Cítí navíc, že se hroutí celý dosavadní mužský způsob života,
a stávají se více zranitelnými.

U žen se začíná projevovat tvrdost a rozum, potlačují srdce a city.
Snaží se přebírat velení, ale na to muž není připraven, a odmítá to
…a konflikt je tady.

Každý v sobě nosíme obě polohy : anima i animu.

Zpočátku rozvíjíme jednu, a druhá je zasunuta do pozadí.

Pokud muž klade důraz jenom na svou mužnost, uchýlí se anima do nevědomí.
Projevuje se to různými vrtochy a prudkými afekty.
Anima přehání a posiluje všechny emoce.

U žen se potlačený animus ukazuje v síle jejich názorů.
Spočívají na nevědomých předpokladech, a jsou proto neotřesitelné, i když často nelogické.
Jde o určité principy, o nichž se již nesmí pochybovat.
U žen intelektuálně založených animus posiluje kriticky založenou argumentaci.
V podstatě se však snaží udělat v diskuzi z maličkosti vážný problém.
Výsledkem je to, že se pohádají s mužem.
A ony nechápou proč.

A řešení…?

Pokud si muž nepřizná, že má také některé ženské vlastnosti, např.
že je citlivý a tvůrčí, projektuje je pak na ženy…a ty ho tím následně fascinují.

Projekce vyvolává fascinaci, a s tím bývá spojena zamilovanost a silné emoce.

Muž by si měl přiznat, že vše to, co na ženách obdivuje, má i on.
Téměř nadlidský úkol, zvláště pro toho, kdo je na svou mužnost hrdý.

Zvládnou to, podle Junga, jen nemnozí.

Není dobré se zabývat spoustou činností.
Ani se vymlouvat, že takový jsem a budu.
Muž by měl zahájit s emocemi osobní dialog.
Poznat, jaká přání a vlohy jsou zatím skryta uvnitř.
Jednou s cest, je vědomé rozvinutí uměleckých sklonů.*

Bez rozvinutí animy je přehnaně zásadový, nezralý, ale i unavený.
Pak často rezignuje, a uchýlí se např.k alkoholu.

Podobně i žena se musí naučit zacházet se svým animem.
I ona by se měla snažit poznat svoje nevědomí.

Svoje neotřesitelné pravdy prozkoumat, a ptát se přitom, jak vznikly a proč.
Být k sobě kritická.
Často zjistí, že názory, které považovala za naprosto racionální a logické,vycházejí z nevědomých předpokladů.

Další cestu vidí Jung v náboženství.
(Tuto část vynechám, ale myslím si, že je důležitá.
A nemusí se jednat o určitou církev, ale o duchovní rozměr života jedince, ukotvení.)

Dále uvádí důležitost společenství, neuzavírat se do sebe, poskytuje pocit bezpečí.
Důvodem uzavřenosti je skrývání vlastních afektů a pocit méněcennosti.
Osamělost a izolace může být problémem nedostatku skromnosti.
Kdo je moc pyšný na to, aby se otevřel ostatním, tak se izoluje.
Naopak skromný nezůstane sám.

Ale ten vlastní problém, ve středním věku, je vědomí vlastní smrti a strach z ní.

Pokud věří v posmrtný život, má – podle Junga – druhá půle života smysl.
Další život po smrti není pro Junga otázkou víry, ale psychické reality.

Takový postoj duše, považuje za rozumný.
Zařídí-li se podle toho, zůstane zdráva.

Ve středním věku se musí člověk s faktem smrti seznámit a přijmout ho.

Život má jeden cíl:
v mládí najít svoje místo ve světě, a něčeho dosáhnout.
Ve středním věku je cíl jiný – leží v údolí, tam co začal vzestup.
To je třeba si uvědomit.
Bohužel, máme školy pro mladé…ale ne už takové, co by nás naučily žít druhou půlku života.
A dobře umírat.

Výhodu mají osoby s náboženskou zkušeností.
Protože při cestě do nitra, pomáhají meditace a půst.**

Je těžké podívat se do sebe, ale stojí to za to.

Tuto zkušenost, popisuje C.G.Jung takto:
,,Přišli sami k sobě,
mohli přijmout sami sebe,
byli s to smířit se sami se sebou…
a díky tomu se smířili s nepříjemnými skutečnostmi a událostmi…“

pozn..* zdejší autoři se už rozvinuli
** bližší sdělí Aťan, až bude mít ten klášter