Pohyb a bytí

Anotace: Člověk tak nějak jinak

Doprava, pohyb, bytí

Leckdy, a vlastně právě i teď, soužen tou myšlenkou, musím to ono napsat. Totiž to, co všichni jistě vědí. Přesto sám já to nevím a pokud to vím, pak vím, že o tom co vím, nevím prach vůbec nic.

Umírám touhou a nejsem vůbec sám, zjistit a objasnit jestli to, že existuje pohyb, doprava, bytí je podmínka, nebo následek. Jestli žijeme pro ten vzrušující pocit být tu, a taky támhle, ocitnout se kdekoli možně v časoprostoru. Jestli totiž to, být tu a támhle je tak skvělé, úžasné a v podstatě i frustrující a omezující.

Jestli mi si tím pohybem nenaplňujeme svůj přirozený lidský úděl. Kompenzujeme si tím svůj vášnivě-pobuřující chtíč. I přesto že se to může jevit jako podivné je to tak.

My chceme. Chceme peníze, a proto spěchajíce do práce, se uvádíme v pohyb. Chceme zdraví. A proto pro své zdraví cvičíme. Chceme lásku. Najít, naplnit, podržet a žít v ní. Proto cestujeme. Za památkami, za jistým druhem činností, za osobami, za tím konkrétním prožitkem láskyplného chtíče. Realizujeme a provádíme některé činnosti, které jsou snad jakoby z pohybu. Milovat znamená chtít a chtít znamená být v permanentním pohybu. Chceme, chceme vidět. Někoho, něco a taky někdy i nic. Musíme se přeci pohybovat. Vždyť musíme chtít. Jestliže musíme chtít, musíme i být. Bytí s vášnivým chtíčem dává vzniknout pohybu. Chceme a proto si zjednáváme a řešíme pohyb jako takový, či ve specifické podobě dopravy. Proto leckdy říkáme že cestujeme. Jenomže mi necestujeme z boží libovůle. Nýbrž právě proto, abychom něčeho dosáhli. S dosahováním našich met, existenčních příček a checkpointů našeho běžícího života jsme s to pozorovat ten pozoruhodný a záhadně zvláštní pohyb, děj který se jakoby děje a přitom sám není náplní života. Je jeho součástí, či spíše podmíněnou daností.

Záleží totiž na tom. Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme se otáčet, říká se. A to znamená, či spíše neznamená nic jiného, než že se musíme naučit chtít. Ovšem v tomhle případě nejde o nějaké bezmyšlenkovité plánování si svých rádoby chtěných chtíčů. Jde o promyšlenou a duchaplnou činnost. Chceme dobrou práci? Dobrá, pak ale musíme máknout více než ostatní. Třeba si nás i vedoucí všimne. Pokud odhalí naše výkonové přednosti, nazve nás „úderníkem, trhačem norem“ a pak máme o lepší palebnou posici postaráno. Žádáme partnera podle našich toužených a chtěných představ? Není problém. Čím více se budeme snažit, v rámci systémových možností dělat a o to více se hýbat a pohybovat, jistě, ba určitě toho dosáhneme. Zapláče ten, kdo se konejší svou evidentní uvržeností do temnoty jeho života. Pro toho není život jako pohyb. Chceme lepší přátele? Pak není problém. Snažme se více, vykonejme více pohybu, a dopravujme se skrze časoprostor a o to více lidí poznáme. Vše tak nějak na pohybu a našem bytí záleží. Jestliže chceme mít rádoby vše, pak není problém. Jenom naše pohybové možnosti jsou do určité, blíže neurčené, míry omezeny.

Tam, či spíše tady, zde a tu, kde se pohybujeme, se lidská existence setkává s pohybem, s tím, jak je možné si naplnit své toužné sny, cíle, představy. Prozatím ale vše pouze v teoretické rovině. Úhlem pohledu běžného člověka, člověka žijícího si život, je nemyslitelné si zvýslovňovat něco tak zřejmého. Přeci všichni nějakou intuicí, nutkáním, voláním zjišťujeme, že přeci o takové samozřejmé věci se nediskutuje. Ovšem jak to je? Víme, jestli náš chtíč nás žene do pohybu? A nebo jestli duchové pohybu v Nás vyvolávají chtíč. Je to jako popuštěná uzda. Je to prozatím nerealizovaná možnost. Cosi jako vhozená rukavice naší nesamozřejmé existence. V místě, kde se chopíme možnosti započíná extatická, vášnivá možnost lidského pobytu ve světě vezdejším. Začneme se pohybovat, zvyšovat svoje možnosti až na hranice, do extrémních rozpětí. V hranicích svých možností se střetneme s tím, čemu já říkám doopravdový pohyb. Forsáž, čili to přidané, to je to opravdové. Pravý pohyb, nikoli zpomalený obraz téhož.

Lidé touží a v touze je jejich pnutí. Pnutí k pohybu, k rozepnutí se vedví. Podělit se o svou existenci a přitom nezakotvit v možnosti zůstat v klidu. Pohybem atomárních částic, ale i pohybem naší pomalé chůze. Vše je pouhým chtíčem našeho života. A nebo život v sobě skýtá tu možnost být v pohybu?

V podstatě…Ať je to jakkoli, nejsme tu od toho, abychom byli s to dát rozhodnou odpověď. Přesto však se činnosti dělají, aby se dělaly, jiný smysl zřejmě nemají.