Roman

Anotace: Příběh chlapce, kterého jsem ve svém raném dětství tolik zbožňovala, než jsem pochopila, že je to blb. Dneska je mi ho zatraceně líto.

Hezkej kluk a svým způsobem i hodnej, ale byl zatraceně hloupej. Hodnou a hezkou holku měl, ještěže byla taky chytrá a utekla od něj. Sice až po pár letech, ale přeci to udělala. No a tehdy se to zlomilo. Všichni totiž do té doby doufali, že s ní zůstane, ale když to vzdala, šlo tov s ním od desíti k pěti. Pil, hrál automaty, holku neměl,všechny peníze vždycky promrhal, byl to zkrátka zoufalec.
Později chodil domů jednou za několik dní, pak se ztratil na měsíce a tak to šlo dál a dál, pořád dokola.
A dneska? Kdyby ho jednou za čas někdo někde neviděl, asi bych si myslela, že se někde uchlastal k smrti nebo ho někde umlátili.
Promiňte mi prosím, že píši tento příběh bez jakéhokoliv uměleckého cítění. Píši pouze tak, jak mi to srdíčko dovolí. Romču jsem neviděla asi 2, možná i 3, roky. Chtěla bych být o pár let starší. Pak bych ho stačila líp poznat.Jenže já si ho spíš už pamatuju jako toho věčně opilýho kluka s hloupejma řečma.
Sakra to bolí, když o někom víte to pěkné jen z doslechu...I tak ho mám ale pořád moc ráda.